Autor: Enni Krásnoočko

Zde jsou uvedeny modlitby a rituály Severního kultu. Pokud chceš obecné informace o náboženství, podívej se do reálií lidí.

Konkrétní svátky najdeš v kalendáři.

Modlitby k Matce

Modliteb k Matce je poměrně mnoho a známé jsou hlavně modlitby společné. Co se týče modliteb osobních, ty se liší rodiny od rodiny. Na těchto společných, které jsou zde uvedeny, se shodne alespoň celá vesnice.

Ve dne i v noci veliká Matko

bohyně panen i bohyně žen,

prosím tě chraň mne, své milé dítko

proti zlu i nemocem.

Chraň mě ode všech stínů zloby

dej mi sílu i mírnost svou

ať každá má práce nese plody

podej mi ruku pomocnou.

(modlitba dívek před spaním)

Matičko, Matko, dceru svou chraň

od všeho zlého ji všechny dny braň.

Matičko, Matko, každý den můj

mé kroky veď a mě opatruj!

(modlitba dívek a žen v jakékoliv situaci, první modlitba, kterou učí matky své děti)

Matko veliká, udržuj světa řád

ať na jaře je co sít a v létě co žat.

Ať země plodí obilí a dává květům kvést.

Ať požehnání bohů chrání lid vesnic i měst!

(modlitba za požehnání o Jarnicích)

Modlitby k Otci

Opět hlavně modlitby společné, u osobních převládají krátké „střelné“ modlitby stylu „Otče, dej mi sílu!“ apod. Jelikož toto náboženství nestaví rozsáhlé chrámy, kde by se věřící shromažďovali na jednotné bohoslužby, jsou modlitby velmi volné.

Otče, dej sílu svým synům

synům, co táhnou do polí.

Ať v jejich srdcích žhne tvůj oheň

z chlapců v muže všechny proměň

ať žádná zbraň je neskolí.

(Prosba chlapců odcházejících do armády. Tuto modlitbu lze s obměnami najít i u Bojovníka, ale původně patřila k Otci.)

O sílu prosíme Otče, tebe,

dnes, když se blíží zimy čas.

Šedé mraky dnes zakryjí nebe

dopřej nám dožít jara čas!

Ať tvůj oheň naše domovy hřeje

od Smrti chrání rodiny.

(modlitba před zimou)

Otče a Matko, stůjte při nás

na naší pouti životem.

Kéž nakonec dle vaší vůle

k předkům svým slavně dospějem.

(modlitba rodin)

Modlitby k Jestřábovi

Jelikož je bohem spíše samotářů – lovců a cestovatelů, známe hlavně modlitby osobní. Jsou krátké, rychlé, výstižné. Často se objevují prosby o požehnání k lovu.

Jestřábe, na svých křídlech přenes mě přes hory!

Dej mému dnu dobrý vítr.

Ať zvěř mě necítí a je krotká jako ovce na pastvě.

(požehnání před lovem)

Jestřábe, žehnej mně i tomuto úlovku.

Ať zažene hlad a posílí všechny, co z něj budou jíst.

Ať je vždy dost zvěře a má rodina hladem netrpí.

(požehnání pokrmu po úspěšném lovu)

Modlitby ke Strážci

Strážce, ukaž mi cestu!

Veď mě dál v každé z chvil

zvedej mě, když znaven klesnu

abych na chmury nemyslil.

(modlitba cestovatelů)

Dej všem obchodníkům, Strážce,

poctivé srdce, ať chudáka neodřou.

Dej všem chudákům, Strážce,

poctivé ruce, ať obchodníkům nekradou!

(modlitba před započetím trhů)

Modlitby k Bojovníkovi

Bojovníku, strážce válečníků všech!

Veď naše vojsko do bitev.

Zbraně naši svým požehnáním ostři

ať se vrátím domů já i moji bratři!

(prosba o požehnání před bitvou)

Dobojováno Bojovníku jest,

 přijmi mě do své slávy.

Pomoz mi na poslední z mých cest

To jsou poslední slova, jež pravím.

(předsmrtná modlitba vojáků)

Modlitby ke Světlochovi

Světlochu, mocný bože noci a dne

děkujeme ti za světlo, které přinášíš do našich domů

a děkujeme ti i za noc, v níž můžeme odpočívat.

Prosíme, dej, ať je v našich životech vždy dostatek tvého světla.

(požehnání před jídlem používané především o Noci světelných rojů)

Smrt a Babice jsou nejtajemnější a pro lid nejděsivější z panteonu severských bohů. Modlitby k nim neexistují, zatímco Babice se uctívá především pomocí darovaných předmětů, Smrt je uctívána při Smrtnicích, kdy se oslavuje sláva předků a vzpomíná se na ně. Severní kult sice není organizovaná církev, přesto u něj můžeme najít rituály, které jsou ve všech místech, kde se tato víra vyznává, víceméně totožné. Jde o iniciační rituál zvaný světloša, při němž je dítě pojmenováno a přijato do rodiny, sňatek a pohřební rituál.

Rituály

Světloša

Provádí se obvykle u dvou až tříletých dětí, je to zasvěcení do víry. V různých vesnicích se věk přijímaných dětí liší, ale vždy probíhá nejpozději do pěti let dítěte. Průběh rituálu je následovný – dítěti matka nejprve odřízne pramen vlasů, který společně s otcem dítěte obětují Matce. Poté se rituál liší podle toho, zda jde o dívku či chlapce. U chlapce přichází na řadu otec s řeřavým uhlíkem, jímž se krátce dotkne chlapcovy dlaně. Říká při tom: „Synu, tímto ohněm do tebe přechází oheň Otcův, jeho síla a odvaha. Přijímám tě za svého syna a dávám ti jméno …“ Následně dítěti nakreslí popelem smíseným s vodou na hlavu symbol Otce.

Jde-li o dívku, rituál provádí matka. Ostrým nožem nebo jehlou píchne dítě do dlaně, přičemž říká: „Dcero, tvá krev je nyní spojena s krví Matky. Tímto spojením do tebe přechází všechna její moc a statečnost. Přijímám tě za svou dceru a dávám ti jméno…“ Poté dceři nakreslí blátem na čelo symbol Matky.

Jakmile je dítě přijato, celá rodina i vesnice se raduje. Jí se sladká kaše z jablek, ovsa a medu a pije mléko. Slavnost trvá do pozdních nočních hodin, dávno poté, co je přijaté dítě uloženo ke spánku.

Svatba

Sňatek dle ritu Severního kultu je prostý. Žena má při něm na hlavě věneček z lučních květin a pokud možno světlé šaty, které však nesmí být čistě bílé – to by přineslo manželům chlad v loži. Šaty proto obvykle bývají bohatě vyšívané a dědí se i z matky na dceru. Muž je oblečen do toho nejlepšího, co má, a na krku má věnec z břečťanu. K samotnému sňatku se schází obvykle celá vesnice, snoubence oddává ten, koho si snoubenci vyberou. Před samotným sňatkem snoubenci vyznají víru v bohy, požádají je o požehnání a následně si navzájem slíbí věrnost a lásku, žena muži též poslušnost. Oddávající je prohlásí mužem a ženou, poté si manželé navzájem sejmou věnce a pošlou je po vodě. Následuje hostina, při níž se jí pečeně, pije se medovina a zpívá se.

Pohřební rituál

Pohřeb se u Severního kultu provádí žehem, popel se poté zakope do země. Postaví se velká hranice, na niž je položeno tělo. Nejbližší příbuzný na hranici vystoupí a provede samotný rituál. Říká: Nechť bohové přijmou jeho duši k sobě.“ Potom mu položí na hruď kousek jantaru, obvykle ve tvaru mince a pokračuje: „Nechť Smrt je mu milostivá, nechť ho Otec s Matkou znovu přijmou v božském objetí. Nechť mu Jestřáb dá dobrý vítr; nechť mu Světloch svítí na jeho cestě k věčnosti a Strážce ať ho chrání přede vším zlem, co číhá v temnotách říše Smrti. Ať Bojovník nad ním naposledy drží ochranou ruku v tomto posledním boji. Nechť bohové přijmou k sobě (jméno zemřelého), tak jako přijali jeho otce a všechny jeho předky.“

Poté vykonavatel rituálu sestoupí z hranice a dá příkaz ostatním truchlícím, aby ji zapálili. Po pohřbu se nejbližší příbuzní postí a modlí za duši zemřelého, tryzna za zemřelého následuje až druhý den po pohřbu, poté, co je popel mrtvého zakopán do země.

Kněží a svatyně

Severní kult nestaví velké chrámy, spíš jen oltáříky a svatyňky. Nemá žádné oficiální kněze ani kněžky, ti věřící, kteří se zasvětí svým bohům, jsou obvykle samotářští poustevníci žijící daleko od lidí. Severní kult staví všechny věřící na stejnou úroveň, ačkoliv je samozřejmě patrné, že žena je podřízena muži. Více v reáliích lidí u náboženství.

Zvolání a nadávky

Ač se to nezdá, i tohle patří k víře. Co zavolá postava, která patří k Severnímu kultu, když stoupne bosou nohou na ostrý kámen? „U Matiiiičky, to bolí!“ Častým zvoláním překvapení je: „U Jestřábova svatého péra!“ Kletbičkou třeba: „Aby na tebe Babice plivla!“ apod. Fantazii hráčů se meze nekladou, nebojte se toho!