Tělesná stránka:
 Rawen je vyšší štíhlé postavy. Měří 166 cm. Rozhodně nepatří mezi nejkrásnější tvory tohoto světa, ale je hezčí než lidská dívka. Kráse elfům se však nevyrovná.
 První, co si na její podobě všimnete nejdříve, jsou vlasy. Nikdy neviděly nůžky, takže jí sahají někam po pas. Mají barvu podzimního listí, zrzavohnědou stejně jako má její kožíšek ve veverčí podobě. Na koncích bývají zlaté od sluníčka. U kořínků jsou naopak temně rudé. Na svět hledí kulaté oči lemované hustým vějířem řas. Mají zlatou barvu jako podzimní sluníčko. Občas, když se druidka rozzuří, zbarví se do oranžové, až červené barvy. Má středně velký nos a docela nevýrazné rty. Pleť má světlejší, v létě je opálená do sněda, je hebká a při dotyku chladná. 
 Její chůze je elegantní a většinou pomalá. Občas trochu poskočí. Voní po lesu- po jehličí a listech, po dřevu a smůle, po trávě a šiškách, po zvířatech a ptácích, po šípkových růžích a pramenité vodě. Hlas má výrazný a jasný. Někdo by možná řekl že s exotickým přízvukem, to mají ale všichni druidi.

Styl oblékání:
 To, jak se bude oblékat, moc na výběr neměla. Sluší jí červené a béžové barvy, naopak v modré nebo tyrkysové vypadá jako zvadlá květina. Vlastní pouze šatů, kolik by na prstech jedné ruky spočítala. Nejraději nosí jednoduché dlouhé šaty ze lnu bez jakékoliv ozdoby. Mezi lidmi si přes ně vezme ještě korzet. Vlasy nechává volně splývat po zádech. Občas do nich zaplete nějakou květinu nebo barevné podzimní listí.
 Na nohách nosí už značně prošoupané kožené kozačky.

Přeměna:
 Tato druidka se přeměňuje ve veverku obecnou. Má zrzavohnědou barvu ale bříško je bílé. Ve své zvířecí podobě je její největší chloubou huňatý ocásek. Na obličejíku má pár černých oček, které nápadně připomínají korálky. Na uších jí vyrůstají chocholky chloupků. Jako veverka působí roztomile a nevinně. To by jste se ale divili jak se umí bránit. Nedělá jí problém člověku vyškrábat oči z důlků, ani ukousnout špičku nosu.

Povaha

 

Na první pohled:
 By jste nejspíš řekli že se jedná o docela obyčejnou lidskou dívku. Je docela nenápadná a v davu nevyčnívá ani svou podobou. Možná jen barvou vlasů. Působí docela mile a otevřeně. To díky tomu že se často usmívá, vypadá šťastná a bezstarostná.

Když si s ní povídáte:
 Při komunikaci s ní by vás asi zaujalo jak pevně si stojí za svým názorem. Mluví klidně a zřetelně, ale trochu rychleji. Pokud by jste s ní chtěly o jejím názoru diskutovat, její tón by se najednou o oktávu snížil a mluvila by trochu vyčítavě. Raw se docela snadno naštve a když se vám to podaří, je velmi nepříjemná a nedělá jí problém vlepit někomu facku. Když má dobrou náladu je naopak velmi veselá a dobrá společnice.

V nitru:
 Kdyby jste se s ní pustili do řeči, pokud by vám věřila, je velmi upovídaná, ale pokud je opak pravdou, spíše mlčí a naslouchá. Tato dívka má dvě tváře (povahové, samozřejmě). Jednu pohodovou, upovídanou a drzou. Druhou tichou a nejistou. První tvář má, když je obklopena rodinou nebo přáteli. Druhou ve velké společnosti nebo v cizím prostředí. Proto nemůže nikdy zcela přesně určit jaká je, a jak se v dané situaci zachová.
 Rawen je odvážná a nebojí se výšek, pavouků, krve ani tmy. Šelmy a predátoři jí spíše fascinují než děsí a nebojí se je ani pohladit, jako snad každý druid.
 Další její výraznou vlastností je upřímnost a tvrdohlavost. Občas je upřímnost u Raw nepříjemná. Tvrdohlavá bývala hlavně jako dítě. Teď už každým rokem pomalu mizí.
  Je sebevědomá. Někdy možná až moc. V ničem se nepodceňuje.
 Když druidka opustila les ve kterém se narodila, ztratila také část své duše. Nejprve bylo těžké se s tím vyrovnávat, pomáhala jí s tím elfka Neila ve které našla oporu.

Historie

Ta, jenž se narodila při východu slunce:
 Všechno to začalo jednoho krásného rána. Slunce se budilo z dlouhé noci a kos prozpěvoval. Tráva byla povlečena mrazivými krystalky jinovatky, která se pomalu rozpouštěla. V tu dobu, brzo ráno, se v chaloupce v elfských lesích Du Weldenvarden právě probouzela jedna z posledních osad druidů. Ráno však nebylo tak poklidné jak by se to dalo čekat. Všechny obyvatele vísky probudil hlasitý pláč a řev najednou. Všichni se šli podívat co se děje a úžasem oněměli. Mladá druidka Sa´tella v náručí držela maličké miminko. Byla to dívka.
 Ještě ten den večer se konal křest. Nejstarší druid ve vesnici, Moudrý Follus daroval děvčátku rudý granát velký jako jeho pěst a jméno. Pojmenoval jí Rawen. V jejich jazyce Ra´veen znamenalo "ta, jenž se narodila při východu slunce".
 Ten den se slavilo a jedlo do sytosti, ale potom toho všichni litovali.

Krutá zima:
 Po necelých dvou měsících udeřila na osadu krutá zima. Napadaly dva metry sněhu a druidi se nedostali z jednoho domu do druhého. Zásoby došly v lednu. Lidé začaly jíst kůru a slámu, ti s ohnivou mocí udržovali oheň. Pět chalup shořelo protože se oheň rozšířil, a dvě rodiny bydlící v jedné chalupě svůj příbytek snědli. Ano, opravdu si ho snědli. Sa´tella byla na pokraji smrti, ale pro svojí dcerku byla schopna obětovat i svůj život. To taky udělala. Byla to velmi krutá zima, možná i nejkrutější kterou obyvatelé vísky zažili.
 A pak to skončilo. Jednoho dubnového rána se probudili a po sněhu byly už jen zbytky. Všichni se sešli u Moudrého Folluse doma a začali mu hlásit kdo zemřel. Z dřívějších 17 obyvatelů zbylo jenom sedm. Přežil Moudrý Follus, otec Rawen- Ramon a jeho dcerka, dívka Silva, její babička Lilomea a dvojčata Penur a Tabrak. Všichni začali bydlet u Moudrého Folluse, který po měsíci zemřel taky. Ale bylo to na stáří.

První použití elementu:
 Zbylých šest obyvatel se začalo vzpamatovávat. Nejprve ta krutá zima při které přežilo jen sedm obyvatel a teď smrt Moudrého Folluse který, jak všichni říkali, věděl všechno. Naštěstí příroda druidům přála a po tom, že byla zima a metry sněhu nebylo ani památky. Úroda ten rok byla větší než ty předchozí a vody i tepla akorát. Nikdo se nezranil ani neonemocněl.
 Za dalších pět let se druidi vzpamatovali a začaly zase žít normálně, jako před Tou krutou zimou.
 Na podzim, když bylo Rawen šest let vpadli čtyři jezdci na koních a sebrali druidům nějaké zásoby. Naštěstí jich nebylo moc. Cestou ale narazili na Raweninýho otce Ramona v podobě orla a jen tak pro zábavu, dřív než stačil něco udělat ho zastřelili. Rawen se v noci strachovala že ještě nepřišel. Ostatní jí uklidňovali že za chvilku tu určitě bude. Nestalo se.
 Ráno našla Raw svého otce ležet na zemi bez jakýkoliv známek života. Malou druidku přepadl vztek a smutek. Začala brečet a řvát. Bouchala do země a snažila se otce přivést k životu. Marně. Když k ní přišli ostatní druidi z vesnice, oči už měla suché, ale přesto naříkala dál. Děvčátko najednou plakat přestalo. V její tvářičce bylo vidět překvapení a úlek. U ostatních čtyř druidů nápodobně. Tam, kde ležel Ramon, ze země vyrostl hrob. Podobal se hroudě hlíny, ale byl pevný. Rawen si uvědomila že tátu pohřbila svými vlastními silami. Ostatní jí to jen potvrdili. Dívka byla šťastná a začala svůj element používat a zdokonalovat každou volnou minutu. O děvenku se začala starat druhá nejmladší druidka ve vísce, Silva.

První přeměna ve zvíře:
 Rawen bylo už 13 let, za pár dní 14, ale ještě jí nepostihla kletba. Zrovna byla v lese a jen tak se procházela. Došla daleko, kam jí nechtějí pouštět ostatní a neznala to tu. Raw milovala lezení po stromech a nesmírně dobře jí šlo. Najednou ho uviděla. Před ní stál obrovský strom, který úplně vybízel aby na něm začala lézt. Nebyli na něm lišejníky, houby ani drsná kůra která by druidce potrhala šaty. Přesně takový strom dlouho hledala. Hned se k němu rozeběhla a za chvilku už byla v koruně stromu. Pocítila jak jí přeběhl mráz po zádech a jako by jí štíplo tisíc much. Otřásla se a lezla dál. Najednou se jí zdálo že šplhá mnohem rychleji, jakoby ve špičce stromu byla za pár vteřin. Vylezla na úplnou špičku stromu. Bylo jí divné že se pod ní vůbec nekymácí. Skočila na druhý strom. Ladně a elegantně. Cítila se lehká jako pírko. Byl to divný pocit, ale příjemný. Nikdy tak dobře po stromech nelezla.
 Když se vrátila do vesnice, přišel k ní jeden ze dvou dvojčat, Penur a pohladil jí. Pak si Rawen vzal do rukou a dal jí pár oříšků. Druidka si uvědomila že něco není v pořádku. Najednou jí zase přepadl ten divný pocit a přeběhl jí mráz po zádech. Penur od ní odskočil a vykřikl. Na náves se seběhli ostatní druidové. Teprve teď si dívka uvědomila že se proměnila ve zvíře. Penur jí řekl že byla veverka.
 Rawen byla nadšená a svojí schopnost zkoušela dokola a pořád. Skoro zapomněla že nějak umí kouzlit. Přeměna ve zvíře jí připadala ještě lepší a mnohem zábavnější než magie.

Kletba a věštba:
 Na podzim téhož roku, necelý měsíc po jejích narozeninách se to stalo. Jednoho podzimního rána se probudila. Všechno se jí zdálo normální až na velmi podivný pocit. Hned šla za Lilomeou- Silviinou babičkou která byla ve vesničce nejstarší a nejmoudřejší. Ta se na ní jen podívala a hnedka poslala holubici se zprávou.
 O tři dny později do osady dorazil velmi starý druid. Vypadal sice jako dvanáctileté dítě, ale množství náramků a šedivé vlasy o něm napovídaly, že už toho zažil mnoho. O jeho stáří vypovídali i jeho oči. Byly moudré a sešlé věkem. Jmenoval se Radza´koon. Po večeři šel s Rawen do lesa. Když nebyl vidět oheň, sedl si na vyvrácený kmen stromu. Raw si přisedla k němu. Radza´koon se chytl její ruky a řekl jí že jí už postihla kletba. Druidka se ulekla, ale pak začala poslouchat druida. Ten jí řekl celou jejich historii a povzbudil jí že má štěstí že jí postihla až teď.
 ,,Každým rokem její síla slábne. Pomalu, velmi pomalu, ale jistě." usmál se na ní. Pak se sklonil na zem pro obyčejnou suchou větvičku a pevně jí sevřel v ruce.
 ,,Teď pozorně poslouchej. V životě tě potká mnoho starostí a uvidíš umírat své nejbližší. Mnoho lidí si bude myslet, že přinášíš smrt. Za pár dní vesnici napadne nájezd lidí ze strany Galbatorixovy. Musíš hned opustit vesnici a jít k elfům. Ti se o tebe dobře postarají. Druidy už nehledej- najdeme si k tobě cestu sami. Když už nebudeš vědět co dál, jdi za Khagirrou a slib jí modrou růži. Udělá pak cokoliv." Radza´koon nechal svá slova pomalu odeznít. Podal druidce klacík, vstal a odešel do mlhou zahaleného lesa. Poté ho už nikdy neviděla.

Odchod, Folkor a Neila:

 Po podivné noci a věštbě kterou jí řekl Radza'koon. Přišla na to že když klacík pevně sevře v ruce, objeví se před ní obraz druida který věštbu zopakuje.

 Další ráno si sbalila všechny své věci do jediného ruksaku a odešla pryč. Penur jí ještě před odchodem stačil dát kožené kozačky. Za své první boty byla vděčná, ale poděkovat nestačila. Mladého druida už nikdy v životě neviděla, podobně jako všechny obyvatele vísky.

 Věcí měla jen málo a tak se jí šlo rychle. Mířila na jih.
 Po několika týdnech únavné cesty došla do elfské vesnice. Vlídně jí tam přivítaly a na její počest udělaly hostinu. Pozdě večer jí mladá krásná elfka nabídla aby u ní přespala. Jmenovala se Neila a bydlela skoro veprostřed vísky. Okamžitě se spřátelily. Zanedlouho byly nerozlučné kamarádky na život a na smrt. Těm málo elfům, kteří ve vísce bydleli, se to dozvěděli rychlostí blesku.
 Jeden den se Rawen procházela po lese a sbírala bylinky. Vtom ze křoví vystoupil překrásný statný jelen. Bylo to největší a nejkrásnější zvíře které v životě viděla. Ihned se do něj zamilovala. Né lidskou láskou, ale tou, kterou mohou pociťovat bytosti sdílející s hvozdem část své duše. A to i se všemi zvířaty a rostlinami. Dala mu jméno Folkor, to ve druidštině znamená "majestátný". Folkor jí začal doprovázet všude, kde byla. Rawen si s jelenem vytvořila jedinečný vztah.
 Elfové jí začaly přezdívat Falletion, což znamená jelení dívka, či přítelkyně jelenů. Neila nic proti Folkorovy neměla a dokonce ho měla ráda. Často dívky jelena zdobily stuhami a květinami.

Krvavý Dagshelgr:
 17. okvětce roku 3248 se v elfské vesničce na severa Du Weldenvarden slavily svátky Dagshelgr. Pro tuto vesničku to byla největší slavnost v celém roce. Všichni elfové žijící právě v této vesničce včetně Neily se sešli na náměstíčku a zpívali láskyplné písně. Po několika dlouhých písních se odebrali ke stolům které se prohýbali pod vahou jídla a začali jíst. Rawen si (na doporučení Neily) dala do uší uspávky a tak elfí omamný zpěv
neslyšela. Ještě před začátkem Dagshelgr dala Neila Rawen krásné černé šaty s krajkou a černé lodičky. Řekla jí, že musí mít na slavnost hezké oblečení. V krajkových šatech vypadala druidka jako princezna.
 Pozdě v noci, kdy se už elfové pomalu rozcházeli do svých domů, zůstalo jich u stolů jen hrstka. Mezi nimy byla i Rawen, Neila a její děda Keinor. Rawen si ten okamžik dobře pamatovala. Smáli se svým jiskřivým smíchem a bavili se jako nikdy v životě. Ale i ten nejlepší okamžik musí někdy skončit. Dobře nebo špatně. Jim se naneštěstí stala ta druhá varianta.
 Odněkud z dáli se ozvali výkřiky. Nikdo si toho nevšímal, protože si mysleli že to jsou elfové z blízké vesnice. Byla to pravda, ale trochu jiná. Právě je tam napadlo několik špičkových Galbatorixových kouzelníků, kteří se dostali přes hranice elfského lesa a srovnávali se zemí jednu vesnici za druhou. Bylo k podivu že prošli bránami. Možná šli severozápadní stranou lesa aby je nikdo nezpozoroval. Po necelé hodině dorazili do vesničky kde žila Neila. Byli tiší jako myšky, ale stejně je někdo zahlédl dřív něž oni je. Byl to Folkor. Jelen ihned doběhl za svou majitelkou a pobídl jí, ať si rychle zbalí věci. Rawen se sice divila, ale to co po ní Folkor chtěl udělala. Vběhla do Neilinina domu, popadla svůj ruksak s těma několika málo věcmi co měla a vyhoupla se na jelenův hřbet. Právě včas, protože Galgatorixovy kouzelníci začali bořit vesnici. Viděla i umírat Neilu.
 Tři obyvatelé vesnice přežili. Byli to ti nejlepší kouzelníci. Lidské muže se nakonec zastavit podařilo, i když s velkými ztrátami.

Yazuac a Daret:
 Raw se s žalem rozhodla, že už nebude u elfů, raději si najde útočičtě u lidí. Měla štěstí že vypadala jako mladá lidská dívka. Po necelém měsíci pomalé cesty se rozhodla zůstat v klidné vesničce Yazuac. Obyvatelé zde byli milí a znavenou dívku přívětivě přivítali. Raw se zabydlela v obuštěné maličké chaloupce na kraji vísky. Začala se živit bylinkařením. Lidé z Yazuacu jí nejprve měli rádi a vážili si její znalostí bylinek.
 Po dvou letech, tedy když druidce bylo 19 let, si začali povídat že je Rawen čarodějnice. Nejen proto že nestárne, ale proto že se jí zvířata nebojí. První rok to ještě bylo k vydržení, ale pak jí začali vyhrožovat že jí upálí. Když jí jarního dne brzo ráno přichystali hranici a šli do její chaloupky, nenašli jí. Raw byla na hřbetě Folkora a uháněla směrem k vesničce Daret. Stará bylinkářka Stelli se nad ní slitovala a pod podmínkou že jí bude pomáhat povolila, že u ní může druidka žít. V Daretu žila klidný, i když náročný život. Nikdo se o ní z místních obyvatelů nezajímal. zřejmě ani nevěděli že tu nějaká rusovlasá dívka vůbec žije.
 Po necelých dvou letech se i bylinkářka Stelli vyděsila že Raw vůbec nestárne. Vyhnala jí z vesnice a řekla že se sem už nikdy nesmí vrátit. Rozesmutnělá Rawen si vyčítala že vůbec opustila elfské lesy. Po několika týdnech cesty dorazila do Du Weldenvarden. Cestovala dál směrem k Ellesméře na hřbetu Folkora.

Další postavy

Elfka Naira Twinte:

 Chladná, samotářská elfka s blonďatými vlasy a zelenomodrýma očima. Její nejlepší přítelkyně je klisna Helrika. Umí výborně střílet z luku. Ve sto letech přišla o rodiče. Nyní vlastní malý domek v Osilonu.

Víla Calwen:

 Jemná, milá a zvídavá mladá víla. Miluje přírodu snad víc než sebe. Na zádech jí vyrůstá pár průsvitných, ale přesto silných křídel. Když jí bylo 11 let, tak přišla o rodiče. Na výchovu si jí vzala víla Marilla. Po patnácti letech odcestovala do Beor. Tam však dlouho nevydržela a vydala se znovu do Du Weldenvarden. Nyní hledá údolí Antharra.