Candrre

Jméno: Candrre Zlodějka. Své příjmení si nečekaně vysloužila kvůli častým krádežím z různých vesnic. Často si tak koledovala o malér.

Druh: Člověk

Jazyky: pouze lidský

Datum narození: 14.4 3238 (Beran)

Věk: 23 let

Podoba: Candrre je člověk, vysoká zhruba 170cm. Nohy má celkově delší a to jí umožňuje rychlý pohyb.  Nosívá plášť s kapucí. Tím zakrývá i své zelené oči. Takže jí často vidíte pouze malý nos a plné rty. Má tmavší pleť a tamvě hnědé vlasy dosahující až po lopatky. Její vytrvalost je taktéž působivá. Přes svá léta dost dobře ovládla lukostřelbu. Ale i profesionál může stále udělat chybu. Má obyčejný dlouhý luk a při sobě toulec s šípy.

Jak už bylo zmíněno, na sobě má plášť s kapucí. Má spíš věci, které jí umožňují v pohybu, takže lehké volné kalhoty a triko s třičtvrtečním rukávem. Vyhíbá se šatům a sukním, dokonce i šperkům. Jediný co nosí, je náramek z kůže, z kterého vysí dvě malá pírka. Má pak ještě úzký pásek a u něho dva nože, se kterým se taktéž umí dobře ohánět.

Povaha: Přátelská, milá a docela zábavná. Nikdy však od ní nečekejte, že k vám přikluše s otázkou, zda nechcete být její 'kamarád/ka'. Pokud ji chcete za přítele, musíte být trochu trpělivý. Cand je docela nedůvěřivá a chce čas, než vám začne věřit. Své přátelé má ráda a stojí při nich. Do závazku však nikdy nejde. Je to pro ni největší chyba v životě a ztráta pravé svobody. Ale někdy si dokáže zahrávat s city ostatních, přitahují ji kupodivu spíše ženy. Jinak je z ní velká optimistka. Ale každý má však ty zlé stránky a pár z nich má i Cand. Jednou z nich je pomstychtivost. Pokud ublížíte někomu z jejich přátel, nebo jí, vrátí vám to dvojnásobně. Pokud nemá svůj den, je hrubá a velmi výbušná. Ale špatné nálady má málokdy, protože život je pro ni spíš zábava, hra. Proto často riskuje na životě i kvůli blbinám. Dostává se často do potíží a z malé části spíš kvůli jejím ‘chamtivým’ rukám. Jelikož nemá zrovna moc peněz, často si jídlo nebo jiné potřeby z vesnic musí prostě ukradnout. Ale léta praxe v krádeži ji v přítomnosti děla ještě lepší. A z té větší části je to její styl humoru, kdy často uráží a pošťuchuje ty druhé.

Pokud jde do tuhého, nebojí se Cand použít svůj luk a vrhací dýky. Ve středu pozornosti zůstává jen pokud nejde o nějaké stráže. Nedělá jí problém prostě utéct, díky rychlosti snadno a rychle zmizí z dohledu a ani ve skákání a šplhání není špatná. Její krádeže bývají z 85% úspěšné. Nikdy by se ale nestalo, že by kradla nějaké šperky, nebo drahé kusy oblečení, pro ni je to zbytečné. Nechce zbohatnout, snaží se přežít. I tak sem tam se jí podaří ukrást malý měšec peněz, které utratí v nějaké zapadlé hospodě. Jestli by měla být řeč o jejím přístřěší, tak přespává buďto na stromech na kraji lesích, nebo se nepozorovaně vplýží na střechu, odkud může v klidu pozorovat noční oblohu.

I přes její způsob života se zdá být šťastná a opravdu tomu tak je. Má ráda dobrodružství a ve větších případech adrenalin. Se zákonem moc často nevychází. Nikdy by však nezabila člověka, ne úmyslně, i tak toho dokáže být schopná. Jinak je to prostá tulačka, kterou jen tak něco nepřekvapí a nerozhodí. Umí hrát i na loutnu, při sobě ale žádnou nemá.

Těžko by jste ji přesvědčovali o věcech, na které má svůj názor. Je tvrdohlavá a stojí si vždy pevně za svým. Často lže, ale své jméno nosí hrdě. Ve vesnicích, kde se hodně předvedla jí začali říkat Zlodějka. To se jí kupodivu začalo líbit, ale při seznámení to často neříká. Dokáže se pohybovat velmi potichu a občas se schovává ve stínech. Někdy se před vámi zjeví jako nic. 

Historie: Candrre se narodila v zapadlé vesnici poblíž Ceuonu. Otec, který rodinu živil častými úlovky z lesů, jelikož uměl zacházet s lukem velmi dobře, se jmenoval Oraven. Cëleste byla její matka. Oba dva  jí měli  samozřejmě rádi.

Candrre pomalu rostla a už v deseti letech se snažila pomáhat své matce v domácnosti, i když to byly často jen malé a lehoučké úkoly, které hravě zvládala i Cand. Bavilo jí to, bavilo jí pomáhat své matce a s potěšením udělala to, co chtěla. Stala se z ní pilná dívka, co velmi ráda pomáhá. Jednou se jí otec zeptal, jestli se nechce naučit střílet z luku. Cand radostně souhlasila, i když se o ní Cëleste bála. Dala však na slovo svého muže, že všechno bude v pořádku. V jedenácti letech jí otec vyřezal malý luk. Pomalu ji učil, jak správně držet luk, jak ho napnout a podobné. Zatím jí však nedával opravdové šípy, pouze chtěl, aby si to představila. Její matce se stále nelíbilo, aby se Cand učila s lukem. Bylo to pro ni prý zbytečné. Oraven jí však řekl, že jak na tom budou njehůř, dva lovci se v domácnosti vždy budou hodit. Akorát pak dodal, že to byl jen vtip, když viděl její naštvaný výraz.

Když Cand bylo třináct, tak jí otec připravil pár terčů. Nebyly nijak zvlášť pohledné a propracované. Pouze kulatá dřívka a uprostřed vyznačený střed, ale stačilo to. Cand napnula svůj luk a prvním šípem. Poprvé samozřejmě minula a Cand nebyla spokojená s porážkou, proto střílela znova a znova. Někdy se to trefilo na kraj a do trávy. Později už kousek od středu a pak to byla šťastná trefa, kdy se šíp úspěšně zarazil do černé šmouhy naznačující střed terče. Cand i otec byly velmi šťastní. Cëleste si dělala své domací práce a z jejího úspěchu stejně moc nadšena nebyla.

Cand své dovednosti víc a víc zlepšovala. V patnácti se vydala s otcem na svůj první lov. Dvě ruce unesly dva statné zajíce ale čtyři zas o dva více. Lov byl velmi úspěšný. Cand s otcem se vrátili z lesa se čtyřmi zajíci. Takové maso jim vydrželo klidně i na čtrnáct dní, jelikož Cëleste moc masa nepozřela. Proto Cand společně s matkou v lesích trhali různé bilyny a bobule, tak se Cand nenaučila jen střílet z luku ale rozeznávat ne málo různých bylin a bobulí. I když jednou domů omylem přinesla rulíka zlomocného, protože chtěla jeden den sbírat sama. Naštěstí to šla dříve ukázat matce, která ji okamžitě poslala ty bobule vyhodit, takže se nikomu nic naštěstí nestalo.

Cand si řekla, že trhání bobulí přenechá raději své matce a dál se věnovala střelbě z luku. I když matka doufala v opak. Otec jednou šel do vesnice spolu s Cand, která si raději vzala černý plášť s kápí, který nosila její matka, když chodila do lesa. Cand na trhu uviděla dvě nádherné dýky. Otec jí ale řekl, že si je nemohou dovolit. Domů se vrátili s malým košíkem brambor, který jim jeden muž nabídl za nižší cenu. Oraven byl ve vesnici velmi známý, protože tam velmi pomáhal a s některými úlovky se šel podělit do celé vesnice, kde si více rodin nemohlo dovolit maso víc než jednou týdně, takže mu byli hodně vděční.

Jeden den zas Cand pomáhala matce, když šel její otec do vesnice. Cand ho po nějaké době vyhlížela už z dálky, kdy se zdálo, že přichází s prázdnýma rukama. Když došel k ní, z pod pláštně vytáhl ty dvě dýky, co se Cand tak líbily, i když vypadaly z pohledu obyčejně. Když se zeptala, jak si je mohl dovolit, Oraven se na ni jen ušklíbl. Až později Cand došlo, že je ukradl a musela se spolu s ním zasmát. Oraven ale řekl, ať to její matce raději neříká. Cand mlčela před svou matkou jako hrob a dvě dýky jí raději ani neukázala.

S dýkami si ve volném čase venku hrála. Šermovala s nimi, jako kdyby kolem sebe měla tlupu ozbrojených lidí. Otec jí s povzdálí sledoval s úsměvem. Cëleste si jednou opravdu dělala starosti a zeptala se ho, kdy hodlá Cand naučit správným způsobům. Oraven jen mávl rukou, že to snad ani není potřeba. Cëleste si tedy přebrala Cand, když jí bylo šestnáct let. Učila jí správným způsobům a jak se chovat ve společnosti, Cand však u toho jen zívala spolu se svým otcem.

Když jí bylo osmnáct, učil jí otec, jak přežít třeba v lese, jak hledat nejlépe cestu zpátky a všemožné potřebné rady do života. Cëleste ale oznámila, že to je zbytečné, stejně se Cand nedostane do světa, když se nenaučí slušnému chování. Jednou se otec vrátil s pohmožděnou rukou, Cand se zeptala, co se stalo, prý na něj zaútočilo divoké prase, takže musel vyšplhat na nejbližší strom, když však bylo pryč a slézal, uklouzl a spadl. Cand tak musela pár měsíců živit rodinu sama. Podařilo se jí jednou ulovit dokonce srnu, když se vydala ráno hlouběji do lesa, kam se ani otec neodvážil. I když jí pak musela s těží táhnout domů, vrátila se někde odpoledne. Když to oznámila doma, otec jí pochválil. Jen Cëleste se k ní ustaraně přihnala a zeptala se, jestli je opravdu v pořádku a ať už tak daleko nechodí.

Cand pomalu začalo vadit, jak se o ní její matka tak bojí. Oranovi se ruka později uzdravila, takže mohl zase začít lovit. Nebyl sice už tak dobrý ale říkal, že jen vyšel z formy a později mu to zas půjde. Cand se vydala po několikáté sama do vesnice se svým plášěm. Pobyla chvíli na tržišti, kde se jí podařilo ukořistit pár jablek. Když se zahleděla na rozehlou krajinu z malého kopce jak šla domů, začala toužit po nějakém dobrodružství, chtěla vědět, co tam všechno je. Otec jí kdysi vyprávěl o majestáných tvorech obývající tuto zem. Nevěděla, zda to jsou jen pohádky pro děti, ale mnohokrát slyšela různé báchorky starých lidí ve vesnici. Že by to byla pravda?

Cand ale tuto příležitost žít na vlastní pěst nenechala jen tak být. Bylo jí přece už dvacet, tak proč ne? když své rozhodnutí oznámila rodičům, nejdřív jí nechtěli nikam pustit, že je moc mladá a venku je nebezpečno. Cand se ale nenechala tak snadno odradit a prohlásila, že nechce věčně žít tady, že chce objevit svět. Oraven nejdřív popřemýšlel, střílet z luku umí, dokonce se numí ohánět i dýkou, takže bezmocná určitě není. První, kdo jí to schválil byl Oraven. 'Je dost stará na to, aby se o sebe uměla postarat sama'  řekl své ženě.

Po dlouhém rozhodování jí to rodiče svolili. Nejvíc to mrzelo hlavně Cëleste, nechtěla, aby se její dceři cokoliv stalo. Cand je ještě  musela utěšit, hlavně svou matku, že bude všechno v pořádku a pokud to někdy půjde, pošle jim nějaký vzkaz. Cand si vzala pár věcí a nakonec jí otec věnoval svůj luk. Prý si vyrobí zas jiný. Cand své rodiče naposledy objala a vydala se z domova na svou cestu. Chodila z vesnice do vesnice, naučila se dobře krást, i když párkrát měla na mále, když jí spozoroval prodavač, nebo někdo jiný. Naštěstí se jí až do teď ni nestalo a ona se toulá dál o objevuje všechno nové.

Kontakt: Na požádání

Rodina:

Otec – Oraven [orejvn] – Ramenatý muž s černými vlasy a trništěm neupravených fousů. Oči jsou oříškově hnědé.

Matka – Cëleste [selesté] – Blonďatá a půvabná žena se zelenýma očima, často usměvavá a hlavně velmi starostlivá.

Majetek: Luk – Obyčejný, lehký. Na jednom konci uvazaný provázek na ozdobu. [1] [2]

Dvě dýky - [1] [2]

Krátký plášť s kápí

Oblečení které nosí – [1] [2]

Menší brašna a měšec

Obyčejný náramek od matky