Orrin

Jméno: Orrin

Příjmení: Aerthí

Titul: král Surdy

Datum narození: 2. ledna 3227

Věk: okolo 34

Jazyk: Lidský jazyk, jiný se nikdy učit nemusel a ani se učit nechtěl.

Podoba

Je vysoký asi 190 cm a hubený, ovšem statně stavěný. Má hnědé oči a poměrně dlouhý orlí nos. Pod nosem se mu rýsuje tenká, nevýrazná ústa v kterých má ukryté krásně bílé zuby, které je možno zahlédnout ve vzácných chvílích kdy se zrovna usmívá. Jeho bílé zuby, které jsou téměř bez kazu mu závidí spoustu Surďanů. Má až trochu moc vysoké čelo, ale vůbec mu to nevadí. Obyčejně má čelo hladké, ale když se rozzuří, tak se mu na něm objeví vrásky. Své hnědé vlasy si nechal narůst po ramena. Nemá je tak jemné jako většina lidí, jsou poměrně hrubé, ale nikdy nezjistil proč. O své vlasy se ani tak moc nestará a proto jsou dost často zacuchané. Nechává je volně rozpuštěné, což mu stěžuje jízdu na koni, protože mu vlasy všude vlají a překáží. Několikrát už přemýšlel jestli si je nemá zkrátit, ale nikdy to neudělal. Většinou se holí, ale občas si nechává narůst kratší vousy, které mají stejnou barvu jako vlasy. Není moc svalnatý, ani silný. Bohužel nemá ani žádnou atletickou postavu, a ani v běhu není příliš dobrý. Běží pomalu a brzy se unaví, což mu ale nijak nevadí, kdo kdy viděl krále utíkat.

Do boje se obléká do červeného, nebo pozlaceného brnění s jeho erbem a do červeného pláště, někdy si vezme i zlatou helmu. To vše má dokonale vyleštěné a je docela smutné že i po boji zůstává jeho brnění vyleštěné a bez jediného škrábance. Na tom je vidět, jak moc se účastní bojů. U pasu nosí svůj dlouhý jedenapůlruční meč a dýku, které má spíš na okrasu než k boji.

Když není ve válce, tak se obléká do většinou zlatých či modrých tunik s jeho erbem, do stejně barevných kalhot a do červeného pláště. Na ruce nosí téměř neustále svůj pečetní prsten. Korunu nenosí moc často, akorát by mu překážela, jen při důležitých událostech. Po vstupu do armády a bojům s Galbatorixem nosí v ruce velmi často pohár s vínem.

Do boje jezdí na svém nádherném bílém koni, ale většinou se neúčastní a dává armádě povely z povzdálí.

Vlastnosti

Je velice netrpěliví a výbušný, čímž je poněkud nebezpečný pro své poddané. Když ho někdo neposlechne, odmlouvá, nebo nesplní rozkaz tak dostane krutý trest. Je také tvrdohlavý a když si něco usmyslí, tak si za tím stojí a nikoho jiného neposlouchá. Učili ho etiku, ale příliš na ní nedbá, k čemu také že? Nemá moc rád kouzelníky, kteří mají díky svým kouzlům ohromnou moc. Myslí si že je to vůči ostatním lidem nespravedlivé a proto ve své zemi moc kouzelníků nestrpí. Ví ale že bez kouzelníků by byla jeho země téměř bezbranná a proto jich několik přece jen trpí na svém hradě a v pohraničních pevnostech.

Není moc dobrý bojovník, ale zato dobrý stratég. Umí docela dobře bojovat s mečem, ale většina řadových vojáků by se mu vyrovnala. Svůj meč má spíše na okrasu. S jinými zbraněmi se zrovna moc bojovat neučil a tak mu to s nimi vůbec nejde. Zajímá ho však jen správa říše.

Obává se že na něj jednou zaútočí Galbatorixovi vojáci a zničí jeho zem. To je jeden z důvodů proč pomáhá Vardenům se zásobováním a dovozem zbraní. Po vstupu do války začal docela dost pít víno, i když zase ne tak moc, aby se nedokázal správně rozhodnout jak mají postupovat dál. Nejdříve nechtěl vardenům pomoct ve válce, ale po bitvě ve Fathen Dur nechal Vardeny přejít do Surdy a začal shromažďovat vojáky. Shromáždil jich asi 7000, z toho nepostradatelnou část tvoří jeho osobní jízda.

Vojsko

Jakožto Surdský král si vydržuje vojsko, celkově čítá 7000 vojáků ale pod svou správou má jen 3000. Z tohoto čísla tvoří skoro 2000 mužů jízda, většinou kopiníci a 1000 pěších vojáků. Vojsko je jen částečně vycvičené a až na jeho osobní jízdu to nejsou moc dobří vojáci. Jízda se obléká do modrých tunik, nebo košilí s jeho erbem a pěší vojáci do tunik červenomodrých, také s jeho erbem. Pěší vojáci mají většinou jednoruční meče a štíty, ale poměrně velkou část z nich tvoří také lučištnictvo. Jeho vojsko pochoduje do bojů jen s Vardeny a proto je jich v bitvě daleko víc.

Na svém hradě má posádku pěti set mužů, většinou lučištníků, kteří hrad chrání.

Historie

Narození, aneb jak to všechno začalo

Orrin se narodil ve městě Aberon, hlavním městě Surdy. Byl synem krále Larkina a Lady Mareldy z Langfel. Neměl žádné sourozence, takže byl přímí potomek královského trůnu Surdy a svou budoucnost měl zabezpečenou.

O dni jeho narození se vypráví mnoho příběhů. Tehdy prý vyšli do ulic všichni Surdští obyvatelé a provolávali slávu. Konali se průvody a oslavy po mnoho dní a nocí. Lidé v té době téměř zapomněli na velkou hrozbu, na Gablatorixe.

To bylo už nějakou dobu po tom co se Surda od Galbatorixovi říše odtrhla, ale lidé měli stále strach, že si Galbatorix přijde zem znovu dobýt. I přes tento strach to však byly skvělé časy. Králova moc rostla, obyvatelé se měli dobře, země z četných obchodů bohatla a v té době se začalo hodně stavět. Právě v této době se vybudoval, nebo spíše dobudoval Aberon, či Cithrí, tak jak je známe dnes.

Strach začínal ze Surdských srdcí pomalu mizet, ale nikdy nezmizel úplně. Král Larkin tehdy vybudoval poměrně velkou armádu, i když se v té době vybaveností zrovna chlubit nemohla. V té době se také začala budovat slavná Surdská flotila.

Příprava na život krále

Už od dětství se vzdělával téměř ve všech oborech vědy, jakož to i ve čtení, psaní a počítání. Jeho otec také hodně dbal na výuku válečné strategie a později i šermu, který ho však nikdy příliš nebavil. K tomu se časem přidala i jízda na koni a jeho nenáviděná etika, které se však musel každý mladý šlechtic naučit. Zkoušel také hrát na loutnu, ale nikdy mu to moc nešlo.

Na to všechno měl spoustu různých učitelů, které každodenně po mnoho let rozčiloval svou netrpělivostí a nechutí se učit něčemu novému.

V té době ho bavilo máloco tak jako alchymie. Otec mu to sice neschvaloval, ale on si vždycky našel čas, aby utekl do hradní laboratoře, kde pracovala trojice alchymistů. Král Larkin si sice vždy myslel že jsou zbyteční a že nedělají nic užitečného, ale jeho kouzelník mu radil ať si je nechá.

Přišla i doba, kdy se mladý Orrin vracel z laboratoří s četnými popáleninami, ať už od ohně, nebo od různých žíravých směsí. Tehdy král málem nechal alchymisty propustit a laboratoře zazdít. Jak se později ukázalo, byla by to velká chyba.

Tak šel čas a z malého chlapce se stal muž. Bylo mu už šestnáct, nic však neměl radši, než trávení času v laboratořích, či na lovech které král, nebo on poměrně často vyhlašoval.

Tak se také stalo, že jednoho dne vyjel se svou družinou na jeden z četných lovů.

Tehdy se dostali až do lesů na samých hranicích Surdy. Lesy to byli rozlehlé a plné zvěře, to na co však narazili se zvířatům zas tak moc nepodobalo. Byli to urgalové. Skupina asi deseti urgalů. Orrin už o nich něco četl, ale i tak mu chvíli trvalo, než si na ně vzpomněl. Právě jimi ho kdysi matka strašila, když neposlouchal. Nebyl mu však čas na nic jiného, než na zamyšlení, urgalové na ně vzápětí zaútočili.

Orrin tehdy s pár dvořany ujel, ale jeho družinu povraždili. Nevěděl jak se tam dostali, nikdy to nezjistil, byla to ohromná ztráta i záhada. Od té doby nesnáší urgaly a chová k nim odpor.

Smrti nikdo neuteče

Nedlouho poté mu zemřel otec. Tehdy se v ulicích rozvěsili černé praporce a Surdský lid po několik týdnů držel smutek. Na čas byli uzavřeny i některé hospody a nevěstince. Smích byl v té době velice vzácný.

Konal se ohromný pohřeb, na který se sjela šlechta z celé země, i z Galbatorixovi říše. Bylo tu také mnoho bohatých obchodníků, kteří se díky Larkinovi stali z chudáků boháči.

Orrin se po pohřbu na mnoho dní uzavřel v laboratořích, kam vpouštěl jen svého osobního sluhu s jídlem a jednoho alchymistu.

To byla pro jeho matku opravdová hrůza, téměř každý den se ze sklepeních, zpoza velkých dubových dveří ozývali rány, či syčení.

Trvalo dlouho, než Orrin s úsměvem na tváři odemkl dveře a vyšel ven. Vyšel však jen aby si zavolal zbytek alchymistů a ti se v laboratořích na další den zamkli.

To že tam Orrin stvořil neuvěřitelně výbušnou směs látek věděl jen málokdo. Nikoho by nepotěšilo, že je ve sklepeních něco, co by dokázalo zničit celé město. A to tehdy měli jen několik hrnců. Dnes už byli ve sklepeních hradu Boromeo stovky, možná i tisíce těchto hrnců připravených k válečným účelům. Počet alchymistů se právě kvůli tomu rozrostl ze tří na skoro třicet.

Nástup na trůn

Na další práci v laboratoři však už nebylo tolik času. Musel nastoupit na trůn. Orrin už si jen matně vzpomínal na plnou místnost lidí, na to jak jejich středem kráčí, jak se usadí na trůně a jak mu po několika slovech položí na hlavu korunu. Dříve toto právo náleželo bývalému králi, pokud zemřel dřív, tak většinou majordomovi. Tehdy se Orrin znovu vzepřel pravidlům a nechal si na hlavu posadit korunu od svého osobního sluhy, což se dvoru sice nijak zvlášť nelíbilo, ale nic s tím udělat nemohli.

Jeho osobní sluha byl velice zvláštní člověk. Nikdo nevěděl odkud pochází, bylo však jisté že není ani ze Surdy, ani z Galbatorixovi říše. Málokdo ví, že ještě jako malý chlapec přišel do Cithrí, kde také přežíval. Jak se tam však dostal a co se stalo potom, to ví jen on. Je však jisté, že je to teď jeden z nejmocnějších mužů v celé zemi. Ovládá většinu zvědů, vlastní několik pevnůstek a mnoho žalářů. Pro všechny je takovým tajemstvím, i jméno je neznámé. Říká se mu jednoduše Komorník a říká se že má tisíc očí. Že Komorník vidí vše. Děsivé je, že to není daleko od pravdy.

Orrin byl nezkušený a tak mu s vládou pomáhali rádci, kterých měl kolem sebe spoustu. Začal zjišťovat, že vládnout říši není nic jednoduchého. Na sebe teď neměl skoro čas. Bez rádců a bez Komorníka by to ani všechno nezvládal. Brzy si však začal zvykat.

Jeho matka i s rádci ho neustále nutili, aby se oženil a kvůli sňatku na hrad neustále jezdili různé šlechtičny a největší krasavice v zemi ve snaze zalíbit se králi. Ten se však ženit nechtěl, ke všem byl sice milí a přívětiví, ale žádnou si neoblíbil natolik, aby si ji vzal. Raději se zavřel do laboratoří, nebo do své pracovny.

Jedy, žíraviny a vybuchující věci

Jednoho dne se krále Orrina někdo pokusil otrávit a nebýt jeho felčara, tak by zemřel. Okamžitě se to rozneslo po celé Surdě a začalo velké pátrání po vrahovi. Nakonec se ukázalo že to udělal nájemný vrah, který pracoval pro jednoho z lordů. Oba byli neprodleně pověšeni a většina lidí na tuto událost zapomněla. Orrin však nikdy. Tehdy ztratil veškerou důvěru k většině lidí. Kvůli tomu si většinu věcí vyřizuje sám a nenechá nikoho aby za něj dělal jeho práci.

Ještě několikrát se ho pokusili zavraždit, ale on už si dával pozor. Viníci byli vypátráni a oběšeni.

Nedlouho poté musel felčar léčit i královu ruku, kterou si díky své neopatrnosti polil silnou žíravinou. Směsí seitrového oleje, síry, mědi a několika dalších látek. Měl štěstí že nepřišel o ruku. Kůže se však hojila téměř rok a stále je na tom místě jizva.

V té době bylo také provedeno množství pokusů s ohnivými hrnci, jak se časem začalo říkat hrncům s výbušnou směsí látek. Na Velké Surdské planině je stále ohromný ohořelí kruh a na místě kde byl dříve kopec podkopaný horníky je dnes údolí. Stačilo umístit tři hrnce do hornických tunelů a zapálit je. Alchymisté i Orrin si konečně uvědomili, jak bohaté vojenské využití mohou tyto ohnivé hrnce mít.

Jak to bylo dál

Jednou krále Orrina při vyjížďce přepadli lapkové. Bylo jich hodně a bylo jasné že se na přepadení krále připravovali. Naštěstí jel s Orrinem jeden z jeho nejlepších kouzelníků, díky němuž lupiče porazili a pozabíjeli. Toho dne o trochu stoupli kouzelníci v Orrinovích očích, ale stále je neměl zrovna v lásce a nestrpěl aby se mu jen tak procházeli po jeho zemi. Všechny kouzelníky téměř uvěznil na hradech a zakazoval jim vycházet, což se jim sice nelíbilo, ale nijak neprotestovali. Protestovat ani nemohli, jinak by byli vyhnáni ze země.

Další spoustu let pak zjišťoval jakou má vlastně panovník moc, učil se od svých rádců a díky nim udržoval zemi v bohatství a blahobytu.

Jeho soused král Galbatorix na něj nikdy nezaútočil i když mnohokráte vyhrožoval, protože Surdu nepovažoval za hrozbu a díky mnohým obchodům mu byla i užitečná, za což byl Orrin rád.

Přesto měl Orrin stále ze svého souseda strach. Možná právě proto přijal vyslance vardenů. Byli to uprchlíci, toužící svrhnout Galbatorixe a nejspíš také dosadit někoho ze svého vedení na trůn. Tím Orrin získal spojence.

Nechal také postavit několik pohraničních pevností a dovybavil armádu. Jejich flotila byla dokonce o něco větší, než Galbaorixova a vojska byla výborně vybavena i vycvičena. Bylo jich však stále moc málo.

Právě proto se Orrin bál střetu a do války se mu příliš nechtělo. V těchto časech si také velice oblíbil víno, které pil možná až moc často.

Začátek

Válka se brzy přiblížila, proběhlo mnoho jednání a armády se začali chystat na hranicích. Mnoho Ohnivých hrnců bylo opatrně přesunuto do Královské pevnosti, kde byli připraveny na válku. Pokud by se s nimi dostali až k nějakému městu, hradby padnou. To si aspoň alchymisté mysleli.

Ale i tak král stále doufá, že se válce nějak vyhne. Jak to dopadne, to se uvidí....

Rodina

Marelda z Langfel

Jeho matka se narodila v Langfel, což bylo velké panství na hranicích Surdy a Galbatorixovi říše. Spravovala toto území asi pět let, ale jednou do jejich panství vjeli nějací lidé v čele s králem Surdy Larkinem a chtěli si tam po dlouhém a namáhavém lovu odpočinout. Tam se do ní Larkin zamiloval, odjeli spolu na jeho hrad a tam se s ní oženil. Tím se panství Langfel připojilo k Surdě

Larkin

Jeho otec byl král Surdy. Po svých rodičích převzal panství a snažil se spravovat svou zemi co nejlépe. Kvůli králi Galbatorixovi který na něj mohl kdykoli zaútočit začal spolupracovat s vardeny. Dodával jim potraviny a zbraně. Po nějaké době se oženil s Mereldou z Langfel a spolu vládli Surdě dalších třicet let.

Kaira

Byla to sestra krále Orrina, ale krátce po porodu zemřela a většina lidí na ní už dávno zapomnělo.

Majetek

Země Surda

Dlouhý jedenapůlruční meč

Krátký jednoruční obřadní meč

Dýka

Množství obleků, tunik a brnění

Bílí kůň Urfin

Kontakt

viz. Jeod, Meraldon Moudrý, hajcemlejnek@seznam.cz

Důvod ukončení hry: Otráven na Aberoně.