Mari Ohnivá Čepel

 Rodné jméno: Calimë Maria Sireona

Své elfské jméno už téměř nikomu nesděluje. Stejně jako každý člověk má víc tváří, tak i ona byla za svůj život nazývána různě. Příjmení po otci v sobě nosí, avšak necítí tu potřebu ho sdělovat. Nyní je to Mari Ohnivá Čepel- posílená dračím ohněm a poznamenaná silou boje a krutostí světa, uzavřená ve svém vlastním šílenství.

Titul: Dračí Jezdkyně
Rasa: člověk
Věk: 26 let
Datum narození:  o divoké bouři na první jarní den v Teirmu, rok 3237
Jazyk: Lidský jazyk, avšak za 8 let strávených v lesích dokáže hovořit i jazykem starověkým.

Náboženství: Její srdce bývalo oddané prvotnímu náboženství- Kultu Matky Země. Nyní už nemá k čemu vzhlížet, zavrhla Matku, zavrhla sílu Bohů a tak sice věří ve vyšší sílu, ale neoddává se náboženství.
Povolání: Je to  válečnice na dračím hřbětě.

Podoba

Začnu nejdřív u tělesných proporcí. Calimë je dospělá žena, tudíž její postava se co do tvaru zbavila veškeré dětské zaoblenosti, kterou měla. Jelikož je to válečnice, tak je její tělo vypracované a s minimálním množstvím zbytečného tuku. Obvzláště sílu má v rukou, jelikož je namáhá jak s mečem, tak i s lukem. Samozřejmě, na rukou má vždycky nějaké ty modřiny a škrábance, ty jsou snad nejvíc vidět. Calimë na to nikdy příliš nehleděla. Co lze dál ještě o její stavbě těla říct? No, je to poměrně vysoká žena, měří šest stop (pro nevědoucí- 180 cm). V boji se výška i rychlost poměrně hodí, zvláště když se ví, jak to zkombinovat. A že se to naučila.

Caliin obličej je symetricky ostře řezaný a užší, obličejem je po své matce- seveřanský. Zbarvení její kůže, jak jsme zapomněla zmínit, je bledé a stále je. Její obličej je jakoby ošlehaný větrem. Její výraz je studený  a klidný a i přes svou bledost její líce zčervenají, jinak ponechávají svou barvu pleti. Na levé líci se táhne krátká tmavě fialová jizva na vzpomínku honu stína v Poříčí. Když se podíváte do jejího oblčeje, zabodnou se do vás nedůvěřivé tvrdé smaragdově zelené oči, které má po otci. Nad očima je tmavé tenké obočí, které dodávají jejímu obličeji přísnější vzhled. Mezi očima se nachází podlouhý nos, který je opět znakem jejího seveřanského vzhledu. Rty vlastní barvu světle růžovou. V obličeji to budí dojem, že je chudokrevná, ale není tomu tak, je to spíš otázka genetiky a jejího vlastního vzhledu. Je krásná, ale… jen ten kdo chce, to vidí.

Obličej rámují nyní rovné a většinou nepravidelně splývající krátké blonďaté vlasy, které se svou barvou dají přirovnat až k šedobílé.. Není to jen věc jejího názoru, ale také praktičnost v boji. Dříve, když je měla dlouhé, pro ní byly nepraktické a stejně tak se snadno vlnily ale nyní, od doby co opustila Vardeny, se stejně jako se změnila ona, tak se proměnil i její vzhled.

Nyní její styl oblékání. Do toho není příliš co mluvit. V teplých měsících se obléká nalehko- lněné kalhoty a bavlněná tunika nebo tunika z lámarae- elfské látky a k tomu své kožené boty. Přes tuniku má vždycky opasek, na němž je připnutá pochva s mečem a někdy několik váčků z kůže. Když je zima, je tomu tak stejně, avšak přes to má ještě kožešiny, obvykle ovčí nebo liščí, či jiná lesní zvířata. Když žila v elfských lesích, vypěstovala si vůči tomu odpor, ale kvůli zimě se musela nějak zaopatřit. Přes to si obléká černý vlněný plášť.  Díky své severské krvi je jí málokdy zima.

Od té doby, kdy se dotkla svého malého dráčátka na louce v elfských lesích, se jí na pravé dlani objevila značka Dračího Jezdce- Gedwëy ignasia. Je to jakýsi mezník, který odlišuje tu milou dívenku od té dospělé a vážné osoby, kterou je nyní. Obvykle ruce schovává do bezprstých rukavic, jelikož je země nyní momentálně v takovém stavu, kdy téměř nikomu nedůvěřuje. Ale i tak s enebojí projevit svou sílu a potenciál Dračího Jezdce.

Calimë už na první dojem vypadá jako válečník a jako Dračí Jezdec. Ne že by se její vzhled nějak změnil za posledních 5 měsíců. Ale. je to jakási aura kolem ní, její oči, její postava… Vždycky to měla v sobě, ale neprojevovalo se to.  Až u Utmara si uvědomila své poslání a smířila se s tím, kým je. A tak je z ní dospělá sebejistá žena s mečem i bez něj. A od té doby, stejně jako předtím.. nyní jako kdyby z jejího výrazu vymizela veškerá laskavost.

Povaha

Někdy se pro okolí zdá až příliš chladná a odtažitá. Je pravda, že jí an tom dříve záleželo ale nyní... si tento výraz až přílši přivykl její tvrdé bojovné tváři.

Caliin charakter se dá rozdělit do několika částí. Stejně jako stromy rostou, stárnou a zvětšuj se, i charakter člověka se mění a to celý svůj život. Nikdy to není celé, definitivní, nikdy to nemá úplný konec.  A ta stejně jako malé dítko, dospívající dívka a i Dračí Jezdkyně.. prožila si toho mnoho. Ovlivnili jí elfové, ovlivnila jí její Dračí partnerka a i Utmarův výcvik. Poslední rok byl ale pro její psychiku poměrně náročný a tak se změnila téměř k nepoznání. Ale stejně jako u každého člověka, její nitro, její touhy, její bolest… to všechno tam stále je. A vždycky zůstane.

Maska

Začnu nejprve u té nejsvrchnější části její duše, její chování ve společnosti, formalita… zkrátka všechno, s čím máte co do činění, když se s ní setkáte poprvé. Pokud jí neznáte, připadá vám chladná a odtažitá, která si dává pozor na jazyk. No, není tomu tak. Vypracovala si vůči cizím lidem masku, za ktrou schovává svoje emoce a ty drží pod svoji kontrolou. Je to velmi loajální člověk, což poznáte vlastně hned od začátku. Projevilo se to, když sloužila Islanzádí, Nasuadě, Utmarovi. Vždycky to zkoumá ze všech stran a vytvoří si vlastní názor.Co se etikety týče, tak co za tu dobu pochytila v Poříčí a v Du Weldenvarden, tak tradiční způsoby ovládá a je to také jedna z nutností, jelikož ona sama musí v té politice figurovat. Hraje si se slovy a mnohdy její věty vyzní jinak, než je zamýšleno a proto se od té doby, co Surda padla, v  ní rozvíjí určitá schopnost manipulování.

Duše

Když přejdeme od formalit a prvního setkání, už začínáme poznávat jednotlivé povahové stránky její osobnosti. Už jsem tu zmiňovala loajálnost. Trošku paradox je, že důvěřivost vůči tomu vůbec nejde ruku v ruce. Cali je vůči novému velmi nedůvěřivá, dá se říct, že neustále má jednu ruku položenou na jílci, obrazně řečeno. Dříve byly v ní určité bloky, kdy zkrátka hledala v tom životě nějakou jemnost, nějakou svou cestu… Avšak vždy spadla na zem. Například to, když se stala Jezdem. Chtělo to měsíce, hromady hloupostí, než konečně poznala to, čím měla být a po jaké cestě se vydat. Calimë vyznává určitý řád a pravidla. Nemohla by být rebelem a na straně nikoho, jelikož i za tím ona vidí spoustu zásad. A tak, když už jde po své cestě, když brání Vardeny, ví za čím jde, jak toho dosáhne a ŽE toho dosáhne. Tady jsem naťukla další povahový rys- sebevědomí. Dříve, v počátcích svého Jezdcovství a vlastně celý svůj život, příčítala svá špatná rozhodnutí svému charakteru, který zkrátka je a bude špatný. Avšak posléze pochopila tu pravdu, že sebevědomí je vlastně postaveno na názorech a tak celou tu zeď těch mylných předsudků zkrátka zbořila, už co si našla nový cíl- stát se válečnicí. Nebojí se říct co si myslí, i když za určitých okolností to nějak zahalí. Je pravda že dříve bývala výbušnější a hysteričtější. Tuhle ,,pubertální“ stránku v ní pozměnila její Dračí partnerka Grasiella. I ona má samozřejmě podíl na jejím charakteru a to je právě tohle- diplomacie. Hájit si svoje, stát si za svým. Nebát se zvuku svého hlasu, mluvit jasně a zřetelně, nenechat se tak snadno zmást. Je si vědoma toho, že není v ničem dokonalá, ale stále je vytrvalá a cílevědomá dělat všechno pořádně. Není tak úplně perfekcionista, například v bitvách se to tak jeví. Používá svou sílu, rozkládá s ji a využívá, pořád a dokolečka, jako v transu do té doby dokud jí nikdo nezastaví, máchá a zabíjí kolem sebe…. Není tam ta rozvážnost a tak například až tady to z vašeho pohledu vypadá tak, že se odlišuje od Elfů, jak se to mohlo zdát.

Nitro

Tím jsem se dostala k její duši. Odkud se bere všechen ten vztek, který se v takové míře projevu v bitvách? Není to síla toho okamžiku, je za tím něco víc. Je za tím takový vztek její duše, která touží po svobodě, které se občas příčí to, co dělá. Nemá ráda vyloženě ty pravidla, to, že má zase všechno v jejím životě určené kvóty dle kterých ona funguje. Její zastávání jakéhosi řádu má také svůj protipól. Odtud se braly všechny ty střeštěné nápady, to když se bězhlavě vrhala do boje chránit něco, na čem jí záleželo, něco, co jí bylo odebráno, něco co nemohla mít. Tady byl v ní ten oheň, který rozdmýchával její cynismus a skeptický názor na sebe samou. Něco, co miluje, na čem jí záleží, je ochotná bojovat a zahodit všechno, co pro ní má nějakou hodnotu. Je to hloupé, ano. Ale v každém z nás je přeci něco, co nás nedělá chladným vůči ostatním- vůči lásce, přátelství. Calimë tohle zkrátka schází. Schází jí někdo druhý, někdo, kdo by byl s podobnými názory a s kým by si tolik rozuměla. Myslím člověka, pochopitelně, jelikož Grasiella je její druhá polovina, o tom netřeba diskutovat a vždycky jí bude milovat ze všeho nejvíce. A tak se dají její skryté touhy a ten potlačený vztek přirovnat k obrovskému kotli. Nějakou dobu dokáže v sobě emoce skrývat- bolest, vztek… avšak po určité době se to projeví a Cali nechá svým emocím průchod a právě to se stává většinou během bitev.

Laskavost jí není cizí, například už vůči Poříčí  to bylo očividné. Nemá vůbec chladné srdce, ráda někomu pomůže, například. Jen tu chybí určitá empatie. Jelikož nerozumí sama sobě, nerozumí ani ostatním emocím. Je to takový introvert, kterého čas a moudrost života vychovala k obrzau svému, kdy ani ona nepoznává ničím čím byla předtím. A tak co se utěšování týče, je Cali tak trochu k ničemu, oproti své Dračí partnerce.

Pak je tu ta část, která jí činí zábavnou, aniž by si musela vypomoct alkoholem. Je to její černý humor, sarkasmus. Díky tomu se stává také součástí dění o slavnostech či nějakých událostech. Ve společnosti jejích bližších se směje, je uvolněná a nebojí se cokoliv říct. Maska, o které jsem se rozepsala v prvním odstavci, se odkrývá a ona nechává průchod svému ryzímu charakteru. Stává se to málokdy ve společnosti, ale neustále při jejích rozmluvách s Grasiellou. Nikdy své partnerce nic neskrývala, mají mezi sebou velmi silné pouto a s ní se ve všem cítí silnější a jistější.

Dospělost a především poslední rok v ní zanechal to, že se zdá být čím dál tím víc přemýšlivější. Sama si vytváří názor na věci, o kterých dříve věděla velmi málo a její vlastní názory svou nevyzpytatelností jí občas trochu děsí a znepokojují.

Politika a její názory

Nyní trochu o té politice. Jak jsem říkala, je velmi loajální. Neříkám, že by se v ní skrývala slepá nenávist vůči Galbatorixovi. Ba naopak, tiše obdivuje řád, který v zemi nastolil a v kterém si lid poměrně spokojeně žije. Ona sama v něm také celé své dětství žila. Ano, ne všechno bylo zrovna nejrůžovější, ale nechová v sobě vyloženě ten hloupý vztek vůči všemu, co král udělal pro tuto zemi. Kdyby byla vedena jiným směrem, mohla by stát na straně Galbatorixe, ne že ne. Avšak roky v Du Weldenvarden a v Beorských horách v ní vzaly za své a tak tyto názory, bývlaly vždy jen tichými myšlenkami, které nesmí vyslovit.  Je to všechno pravda, co jí říkají? Nelžou jí, neskrývají něco? Ptá se, má tiché otazníky v očích, když dostává nové rozkazy.  Jako Dračí Jezdec by měla být politicky neutrální, ale ne všechno jde a obzvláště ne tohle. Její loajalita zkrátka patřila k VArdenům a k elfům po dlouhá léta téměř celý její život. Nyní patří její loajalita pouze sobě samé, chystá se do elfských lesů promluvit s novou královnou, jelikož už i nyní vidí, že stejně jako její, ani víra protiGalbatorixové strany není úpně čistá.

Víra

Jako každý člověk, má i Calimë nějakou víru.  Už od své matky, která jí vychovávala, od Salavendra, který trávil s její matkou čas, byla vedena k uctívání Matky- náboženství Severu. Je pravda, že ona sama nebyla přítomna u těch krvavých rituálech, o kterých se tolik mluví jako o zakázanné a přitom nezbytné činnosti kultu Matky Země. Promlouvá k bohyni, modlí se k ní, bojuje s s její vírou proti armádě Království. Léta mezi elfy a Vardeny tohle náboženství pokroutilo a tak byla vystavena vlivům boha Solase a víry elfů a ostatních bytostí a tak stále věří v matku, ač si začíná přivykat na víru okolí.

Má poslední slova k jejímu charakteru. Calimë v sobě skrývá oheň, je to ale také její síla, to co z ní dělá tak oddanou válečnici. Je také milující a oddanou bytostí vůči tomu, v co nebo v koho věří.  Všechno, co lze v jejím charakter považovat za špatné- její touha rebelie, proti řádu, agrese, tvrdohlavost… to všechno ona dokázala přijmout jako svou součást, jako něco, o zkrátka vždy bude v ní, ale ona se nemusí tím nechat pohltit. Je tu cesta, po které musí kráčet a naplňuje její cíle.  Lidský charakter připomíná nekonečnou knížku. Kde má jen konec, kdy víme, co je konečné? Kdy jen můžeme přestat objevovat, kdy budeme znát dost? To jsou otázky, na které nelze odpovědět. Pouť za objevením toho, co člověk skutečně je, je velmi dlouhá a také velmi těžká. A po tom Calimë touží. Po té vzácné moudrosti. Tu dokáže respektovat i v největším šílenství.

Schopnosti
Jakožto lidská dívka se nemůže svými schopnostmi vyrovnat elfským, jejich půvabné dokonalosti a hbitosti. To jí mezi elfy vždycky hrozně vadilo, ale brzy přišla na to, že sebeponižování akorát ubíjí energii, a tak se začala zlepšovat svým tempem.

Šerm- pokročilá
Zezačátku Cali neovládala příliš dobře šerm, ani vytrvalost v boji. Avšak měsíce výcviku se vyplatily a z Calimë se stala právoplatná Vardenská bojovnice, která dokáže být s mečem velmi nebezpečná.

Střelba z luku-pokročilá
Jak už tu bylo zmíněno, Cal ovládá i umění střelby z luku. Měsíce výcviku v Poříčí její schopnosti vylepšily a tak i v bitvě se luk dost často v boji na dálku vyplatil.

Kouzlení- začátečník
Její přítelkyně Diana jí zasvětila i do tajů magie. Nebyla to sice poprvé co použila kouzlo, ale až nyní se je naučila ovládat. Nedokázala by se nazývat nějakým kouzelníkem, dokáže ovládat jen několik kouzel. První z nich je vyvolání vody. To jí je asi nejblíže, bylo to její první kouzlo a taky ho nejčastěji používala. Také dokáže vystřelit ohnivé šípy, ale to si cvičila málokdy, takže na to moc nespoléhá. Kromě toho už je to jen kouzlo uzdravení a půdy. Takže u magie má stále co zlepšovat, jelikož v té se u Utmara příliš nezdokonalila. Ale dokáže si bez toho poradit, jelikož ví, že nyní to je nejmenší problém, který má. Nyní musí chránit zemi a využít proti Galbatorixovi všechno, co umí a ovládá.

Historie

 Nečekaný zázrak

Byl první jarní den a ulicemi v Teirmu se proháněl divoký vítr, až otevíral a zavíral veškerá okna, a déšť, který promáčel některé rozbité střechy a způsoboval tím velkou škodu a hlavně zablátil a zatarasil ulice ve středu města divokými proudy vody ženoucí se do předměstí. Na ulicích nebylo k vidění a proto všichni tiše přečkávali divoký nečas ve svých teplých obydlích.Ticho najednou protrhl bolestný výkřik. Na hlavní ulici se k zemi skácela malá žena, která si rukama ochranitelsky ovíjela své narostlé bříško, mladý obličej zkřivený bolestí a šokem. Zrovna v tu chvíli se opodál u vlhké zdi ve stínech ukrýval vysoký muž, v ruce svíral magickou hůl a tvář mu kryla kápě. Jakmile uslyšel bolestný výkřik, který tak náhle proťal zlověstné skučení větru, vydal se za jeho původem. Spatříc mladou ženu, která se v potrhaných šatech svíjela v blátě, vyšel ze stínů a jako kočka tiše a přitom rychle doběhl k ní. Klekl si k ženě, která na něj upřela naléhavý a přitom bolestný pohled. Nemluvila, její oči řekly všechno. Chvíli u ní klečel a prohlížel si jí. Mohlo jí být tak 20 let, takže stále byla dívkou.,, Budeš přihlížet mému konci?“ procedila skrz zuby a skrze kápi viděla, jak mu náhle ztuhly rysy. Pravou ruku s holí s kamenem na jejím konci přiložil k jejímu bříšku. Kámen zazářil, jinak se nic jiného nestalo. To jí vyděsilo ještě víc a z hrdla se jí vydralo přidušené zasténání, promluvit už znovu nedokázala.. Záhadný muž se  tajemně usmál a sundal si kápi. Provedl kouzlo, které jí mělo aspoň nepatrně ulevit od bolestí. Zrovna když se nemotorně snažila vstát, což jí stále blížící se porod nedovolil, jí muž vzal náhle do náruče a pevně stiskl, nevnímal dívčiny marné pokusy se mu vyprostit. Zemřela by tu bez pomoci. A ona to věděla. Zrovna když klusal ulicí směrem k hostinci si všiml muže, který k němu běžel a horlivě mával rukama. Zmírnil krok a chladným pohledem si ho změřil když k nim doběhl.,, Pusť mě!“ Získala náhle dívka hlas a zakřičela na něj. Muž naproti němu se na něj díval se zuřivým a zároveň ochranitelským pohledem. Pochopil. Mlčky dívku vložil jemu do náruče a obrátil se k dvojici zády. Záhy se vypařil mezi uličkami. Nesl jméno Salavendr Mayon a byl to budoucí nevlastní otec její dcery, i když to tehdy ani jeden nevěděl. Ale to už je příběh na jindy..

 Ačkoliv si ho dvojice prohlížela s nevraživostí a dívka, jenž nesla jméno Katerina, si s obavou prohlédla místo, kde se jí dotkla hůl, v hloubi duše věděla, že jí Salavendrův zásah zachránil život. A nejen jí. O hodinu později v malém, ale teplém pokoji jednoho skromného hostince se uprostřed divoké bouře narodilo zdravé a silné děvčátko.  Svým narozením vneslo naději do srdcí všech, kteří toho byli svědky. Toho, že i zázraky jsou možné.

Odvrácená tvář

Calimë vyrůstala jako zdravé a poněkud klidné dítě, které se šťastně usmívalo na všechno kolem. Netušila co se kolem ní děje. Její rodina, kterou činila její matka Katerina a otec Fellen, žila v bídných podmínkách. Divoká voda a vítr poničily střechu jejich domu, a proto vnitřek byl celý vyplavený. Nebyli na něco takového připraveni a narozením dcery se jejich obavy o klidný život ve městě ještě prohloubily.

Fellen byl obchodník. Není to překvapením, v městě jako je Teirm se to dá předpokládat. Dařilo se mu dobře. Až do onoho týdne. Po bouřce o téměř všechno zboží přišel. Voda všechno vzala. Pole byla zaplavená, úroda byla pryč. Všude byl zmatek a tak se spousta zboží rozkradla. Tehdy panovaly v Teirmu těžké časy. Proto nezbývalo rodině nic jiného než odcestovat pryč a zkusit štěstí jinde. Střecha nad hlavou a obživa byly nyní tím nejdůležitějším, už jen kvůli malinké Calimë.

Kam ale jít? Byli se zásobami jídla, které jim mohli vydržet tak na 4 dny. Jenže ačkoli oba rodiče chtěli bezpečí, každý měl na odchod jiný názor. Katerina s novorozenětem nechtěla nikam utíkat. Nebyla to jen matka, která chtěla své dítě nadevše ochránit. Byla taky pohodlným člověkem. Vdát se za Fellena pro její postavení byl osudná rána, jelikož byla dcerou bohatého statkáře. Jenže tehdy byla bláznivě zamilovaná a ještě ke všemu… těhotná. O rodinu přišla. Měla jen svého manžela, jeho příjmy a nenarozené dítě ve svém lůně. A své cíle samozřejmě.

Změna cílů ohněm

Barvila si dokonalý život, kde jí nic nebude stát v cestě.  Ani zničení domu. A jedna z věcí, která jí podle ní měla k velkému cíli napomoct, bylo zůstat v Teirmu. Chtěla začít pracovat a spolu se svým manželem opět postavit dům a žít pokojně. To byl její cíl. Jenže Fellen nesouhlasil. Ten večer, první večer od konce toho divokého nečasu, se hádali dlouho do noci před troskami jejich domu, který se pár hodin po narození Cal zřítil. Ten večer se její názor na svého manžela změnil. Byl povahou velmi prchlivý člověk a zároveň taky tvrdohlavý. Katerina byla už po těch hodinách nekonečného rozmlouvání vyčerpaná a její hlas už se jen třásl vzlyky, jelikož vybrečela veškeré množství slz, které se v ní nahromadilo. ,,Tohle nebudu poslouchat.“  Sykl Fellen na svou manželku a podíval se jí do očí s takovým vztekem, že sebou trhla a musela odvrátit pohled. Vždycky byla silná žena a podle toho si k sobě vybrala i silný protějšek. Jenže najednou byla ona tou malou. Ona musela uhnout pohledem. Když se odhodlala zvednout pohled, Fellen byl pryč. A tak uprostřed hromádky vlhké suti stála, a když v sobě našla konečně slzy, nechala je kapat na spící uzlíček, který svírala ochranitelsky v náručí.

Nějakou tu chvíli jen tak seděla na vysychajícím dřevěném sloupu, který sloužil jako podpěra domu spolu s dalšími třemi. Cali se v její náruči sem tam zavrtěla, ale jinak změnu prostředí nepostřehla. Z přemýšlení matku vytrhl opilý hlas, který se v nočním tichu rozléhal přes celou ulici. ,,Vyrážíme na cestu, ženuško! Sbal nám věci a ne aby Ti to trvalo!“ Katerina zvedla oči a s kamennou tváří pohlížela na Fellena, jak se opilý potácí k ní. Ten se začal smát, když uviděl její výraz, a divoce mávl rukou. ,, Ále nebuď pořád naštvaná! Kdo by chtěl žít v týhle plesnivý suti.“ Usmíval se na ní a ona mu to oplácela stále zhnusenějším pohledem, ale zároveň se bála, co ho alkohol donutí ještě udělat. ,,Zmiz, Fellene. Nech mě tady a vyřešíme to jednoduše, bez konfliktu.“ Promluvila k němu tvrdým tónem a pronikavě se na něj dívala. Nyní to byl on, kdo odvrátil pohled. Zmateně hledal něco, co by mu pomohlo. Slepě těkal z místa na místo. Když pohlédl za sebe a spatřil loutnu pohozenou u zdi kterou osvětlovalo světlo louče, jediná na ulici, na tváři se mu rozlil vítězný, alkoholem přihlouplý úsměv. Dopotácel se k loutně a rychlým pohybem se natáhl k louči, načež loutna ihned chytla. Bylo to vtipné když v ruce svíral tu hořící loutnu, ale tak to Katerině určitě nepřipadalo. Když se obrátil ke své ženě, která nyní zkoprnělá strachy stála na místě, v jeho tváři se mihl vztek a provokativně se na ní ušklíbl. Katerina nemohla nic dělat. V ruce svírala Cal, která se začínala nespokojeně probouzet ze spánku a vrtěla se v její náruči. ,, Když tu nebudu já, nebudeš tu ani Ty!“ Zakřičel na ní a brzo se z dálky začaly ozývat stále blížící se kroky. Přilákal tím pozornost městské hlídky. Jenže než se k ním čtyřčlenná skupinka vojáků v lehké zbroji svírajíc meče dostala, suť už hořela. Ne veškeré dřevo, některé bylo stále vlhké, ale i tak se podařilo vzbudit zmatek a spousta rozespalých vesničanů vybíhala na ulici. Katerina uskočila od blížícího se ohně, nyní už opravdu vyděšená. Malinká Cali se v její náruči rozbrečela a ona ji přitiskla pevněji k sobě. ,, Blázne! Nech nás být!“ Zaječela na svého manžela a prosebně upřela zrak na hlídku. ,, Udělejte něco… prosím!“ Nemusela je vybízet. Několik sáhů od plápolajícího ohně ho obklopily z každé strany. On, s úsudkem zatemnělým alkoholem a vztekem, se s nimi začal prát, stále svírajíc hořící loutnu. Divoce jí máchal kolem sebe, tím si sice vykoupil několik sáhů místa kolem sebe, ale nikoliv v obraně. V tu chvíli se ale Fellen zapotácel a toho další ze skupiny využil. Sekl proti loutně, kterou přetnul vejpůl, a hořící část odpadla vedle nich. Fellen, překvapen tím co voják udělal proti němu divoce máchl zbylou půlkou a přitom se vyhl útoku na jeho levý bok. Takhle se chvilku prali o moc, oba omráčení vztekem, nevnímajíc okolí. Vesničané mezitím uhášeli dřevěnými džbery oheň, Katerina zkoprnělá na místě nedaleko ohně. Nedokázala se hýbat. Byla vyděšená, naštvaná na Fellena a nevěděla co dělat. Sledovala, jak se kolem jejího muže a jakéhosi vojáka vytvořil hlouček, brzo totiž přiběhly další posily z městské hlídky. Už na něj neviděla. Nevěděla, co se odehrálo, dokud neuslyšela jeho vzteklý a napůl zoufalý ryk, načež spatřila, jak se jeho tělo kácí k zemi. Skupina se rozestoupila a pohled na jednoho se zkrvaveným mečem jí utvrdil v děsivé myšlence. Fellen se už nepohnul.

 A tak když konečně utichl zmatek, suť přestala hořet a vojáci spolu s jedním zraněným odcházeli, už tam nikde nebyla. Po matce s dítětem, jako by se slehla zem.

Na útěku před čím?

Katerina  byla velmi vystrašená, že jí vojáci začnou pronásledovat, a tak utíkala několik dní bez přestání. Přestávky dělala jen, když musela nakrmit malou Cal a odpočívala v přírodě skrytá v nějaké prohlubni nebo u kamenů, kde na ní nebylo vidět. Brzy spatřila na dohled město a málem se rozplakala úlevou. Konečně město. Bezpečí. Prošla vděčně otevřenými bránami do města nazvaného Narda.

Štěstí i bez peněz

První dny pro ní nebyly příliš příznivou změnou. Nemohla najít práci a přístřeší a tak musela s Cal žebrat celé dny na ulici u jednoho hostince. Nevyplatilo se jí to, nikomu se jí nezželelo a ona pomalu ztrácela naději. Byla jen terčem posměchu a opovržení. Její sebeúcta nemohla klesnout hlouběji.

Nakonec se na ní štěstí usmálo a ona byla zaměstnána na prozatimní dobu kapitánem stráží v jednom z jeho domů jako služka. Nikdy by se k takové práci nesnížila, ale nic jiného jí nezbývalo. Když zjistila, že tam může i bydlet v malé místnůstce spolu s Cali, nebylo to pro ní až tak hrozné jak se zdálo. Nakonec musela překonat svou hrdost a tak si během několika týdnů zvykla na každodenní běh prací a starání se přitom o svou dceru. Byl to vyčerpávající, ale nutný koloběh, v kterém musela být.

Čas plynul a lidé v domě už na ní nehleděli skeptickým pohledem, nýbrž jí přijmuli a důvěřovali jí. Byla tam už stálým zaměstnancem a rány z minulosti už jí netížily a ona mohla žít normální život, i když to byly jiné podmínky. Už jí to tak ani nepřipadalo. Malá Cal vyrůstala na ulici s ostatními dětmi, hrála si s nimi na bájné hrdiny anebo prostě pobíhala po městě a sem tam provedla nějakou tu lumpárnu, což si v dětství prožil každý. Byly to pro ní hezké časy a ona spolu s dětskou nevinností objevovala i hravou zvědavost. Se svými dlouhými blonďatými vlásky, které sice byly rovné, ale neustále divoce poletovaly kolem, vždycky byla k poznání. V jejím bledém a hubeném obličeji vždycky zářil veselý úsměv. Jako rodina si sice mohli dovolit jen základní jídlo a sem tam něco navíc, ale ona byla dítětem, který v penězích klenoty nehledalo. Byla šťastná.

Čas nenávratně plynul a z Cali vyrostla desetiletá dívenka, která se sice dokázala ze svých lumpáren zachránit svými rychlými nohami, ale už nemohla tuto přednost využívat jako kdysi. Už netrávila celé dny venku s ostatními kamarády. Pomáhala často matce, jelikož si  Katerina po deseti letech úpěnlivé práce našetřila tolik, aby dokázala vlastnit skromný a malinký příbytek na okraji Nardy. A tak často pomáhala s domácími pracemi a od matky neustále slýchávala, že toto bude také jejím stylem života. Že se stane ženou v domácnosti, o kterou bude muset pečovat. Neustále jí vtloukávala do hlavy, že nesmí dopadnout jako ona. A tak místo hraní si na bájné hrdiny také Cali poznala, jaký je život doopravdy. I tak se utěšovala sněním o svých hrdinech, o dracích a o lidech, kteří mocně seděli na jejich hřbetech.

Salavendr

Jak se zdálo, Katerina byla magnetem na komplikované muže. Onehdy, zrovna když vycházela z domu na pole pracovat, což byl její momentální přivýdělek, spatřila muže, který se dohadoval s jedním vojákem z městské stráže. Bylo to už tolik let a stejně ho poznala. Ostře řezaná tvář lemovaná dlouhými černými vlasy a divoký a přesto nečitelný pohled. Muž, který jí zachránil před smrtí. Nevěděla, jestli je to náhoda nebo osud, že se s ním znovu střetla.

 Ač se mu chtěla vyhýbat co nejvíc, od té doby co ho spatřila, se ho nezbavila. Tentokrát k ní promluvil, sledoval jí několik dní a věděl, že potřebují pomoc. Jelikož byly obě v chudobě a pobývání v Nardě už jim příliš nevynášelo dobrého, nezbývalo nic jiného než mu důvěřovat.  Trávila s ním hodně času a on jí vypomáhl ohledně finanční stránky. Tajemstvím, které se nikdy nedozvěděla, bylo to, odkud ty peníze má. Ale i tak jí něco k němu táhlo. Po čase se se Salavendrem sblížila natolik, až s ním počala své druhé dítě.

A tak když se na Katerininých šatech začalo rýsovat bříško a Cali ten den sfoukla svíčku svých 12. narozenin, kroky všech tří zamířily spolu s dvěma ruksaky na zádech směrem na sever od Nardy. Katerina naivně věřila, že jí bude v osadě Ceunon lépe než v Nardě. A několik dalších měsíců se to tak zdálo. Vypadali jak šťastná rodina. Katerina pobývala spolu se Salavendrem a Calimë v malém hostinci, jelikož bůhví proč se nechtěl nastěhovat do středu města, kde by měli hezký malý dům na hlavní ulici. Když Katerina o měsíc dříve porodila svou dceru Amandu, možná to bylo znamení k tomu, že všechno přestane být takové jako dřív… přirozené. Když několik dnů po porodu spatřila Salavendra zuřivě se hádat s jakýmsi sedlákem, který vlastnil farmu nedaleko nich, všechno jí začalo zapadat. To záhadné množství peněz, ukrývání se v zapadlém hostinci… Salavendr byl jako druid ve společnosti nenáviděný a lidmi pronásledovaný neustále. Jestli kradl a raboval, to nikdy nezjistila. Jenže než mohla s tímhle zjištěním něco udělat, další noci místo v posteli vedle ní bylo prázdné. Slehla se po něm zem a Katerina zlomená žalem a nenávistí nevědomky zaklela malou Amandu do identické podoby své sestry a hodila jí ze skály nedaleko Ceunonu.

Konec dobrý…

Od té doby se uzavřela přede všemi a přede vším, na svou dceru mluvila málokdy. Jelikož už Cal byla větší, obě dvě den co den pracovaly na poli. Cali si zvykla, se postarat sama o sebe, jelikož Katerina byla v hostinci málokdy. A tak kromě tvrdé práce, počítání peněz a toužebných pohledů na sladkosti, nic víc neznala. Neuměla číst, neuměla psát. Proto byl její život jednotvárný a ona se snažila co mohla, aby udržela rodinu pohromadě.

Šlo léto po létě, teplo nahradilo sychravo, zimy se střídaly jedna po druhé a z Cal vyrostla silná, ačkoli vzrůstem menší, 17letá dívka. Už nebyla dítě a vstupovala do další etapy svého života, i když sama neviděla změnu, když pracovala už pět let. S atkou vždycky vypomáhaly na poli, ale letošní zima byla krutá a urodilo se jen málo. A tak se před krutým mrazem schovávaly uvnitř, stejně jako valná většina obyvatelstva. Jenže ani uvnitř nezískali pocit klidného bezpečí na dlouho. Ještě než stihly mrazy odeznít, malý hostinec přepadli dezertéři. Rabovali a kradli, na co přišli. A nevynechali bohužel ani Cal s Katerinou. Obě byly beze zbraně a prakticky nulovou šanci, aby uchránily svůj majetek a svůj holý život. Katerina se neubránila. Zatímco byla Cal přivázaná ke schodišti, snažila se její matka dostat se také z lanového věznění rukou a podařilo se jí dostat jednu ruku z lan a omráčit tak jednoho z dezertérů, kterému sebrala dýku a osvobodila i svou druhou ruku, jenže pocit vítězství netrval dlouho. Když to čekala nejméně, strčil jí ze schodů další dezertér, který s lupem v náruči chtěl zmizet. Katerina vykřikla a to byl taky poslední zvuk, který vydala. Její bezvládné tělo leželo pod schody, Cal hystericky vřískala s pohledem na svou mrtvou matku, čímž přilákala pozornost místní jednotky, která rabující dezertéry nakonec rozehnala a osvobodila Cal spolu s ostatními zaměstnanci a těmi, co zůstali naživu.

Elfské lesy

Cali utíkala a utíkala a nezastavovala se. Bála se, že jí dezertéři dostihnou, ale nebyl to její největší strach. Utíkala taky před sebou samou, nechtěla vidět znova to, čeho byla svědky, nechtěla na to myslet. A tak když doklopýtala k elfským hranicím, byla fyzicky a psychicky na zhroucení. I s počáteční nevraživostí a opovržením se jí elfský lid ujal a Cali byla brzy zdravá.

Najednou uviděla rozdíl. Když se stěhovala, neviděla rozdíl mezi tím, kam se stěhuje a tím kde byla. Byla osamělá. Jenže v lesích Du Weldenvarden to bylo úplně něco jiného. Už mohla konečně ukojit svou utajovanou touhu k historii, s nadšením poslouchala příběhy a pozorovala jejich cvičení šermu a souboje v magii den co den. Mezi elfím lidem si brzy našla několik přátel, kteří přešli to, že byla člověk a respektovali ji stejně, jako ona je. A tak se bolavá díra v jejím srdci začala pomalu zacelovat a ona už nebyla tak osamělá. Byla to zvědavost, co jí provázela celé dětství a taky důvod, co v ní vzklíčilo lásku k lesům a udělat z toho místo jejího domova.

Herní historie

Předpověď od nejmoudřejšího

Od té doby co pobývala v elfských lesích, využívala svůj čas k tomu, aby je také pořádně prozkoumala. Jednoho dne její kroky zamířily ke skále Tel´naír. Aniž by o tom věděla, setkala se s téměř nejstarším Dračím Jezdcem. Byla vyděšená, ale také byla velmi zvědavá a tak několik hodin strávila na skále s Oromisem a jeho zlatým drakem, Glaedrem. Vždycky toužila se o Jezdcích a historii dozvědět více, matka jí nikdy nic nevyprávěla. Byly to kouzelné okamžiky plné poznání, které tam strávila. Až když jí Oromis předpověděl zajímavou budoucnost, polekala se. Bylo toho na ní moc a tak se spěšně rozloučila a zmizela mezi stromy.

Vylíhnutí dráčete

Několik týdnů si myslela, že bláznil. A když se to zdálo téměř uvěřitelné, stalo se něco, co by nikdy nepředpokládala. O jedné polední procházce se vydala na louku, místo nazývané Ília Feon. Bylo to pro ní oblíbené a zároveň taky posvátné místo. Zdál se to být obyčejný den. Dokud její zrak nepadl na podivný safírově modrý kámen, který se za doprovodu obrovské záře náhle objevil v trávě. Cali byla trochu polekaná, ale její zvědavost opět zvítězila, něco jí ke kamenu neodolatelně přitahovalo. Byla to víc než zvědavost. Byla to intuice, co jí donutilo před kamenem pokleknout a až téměř dychtivě ho uchopit do dlaní. Byl hladký, bez jediného škrábnutí. A měl podivný tvar, nikdy neviděla kámen, který by byl tak přesně vytvarovaný do oválu. Ne… do vejce. Nějakou chvíli uvažovala co s ním udělá. Jak tak potěžkávala ,,kámen“, brzy se na něm začaly objevovat drobné prasklinky. Cal vyjekla a upustila ho do trávy, kde vydalo jen tlumené žďuchnutí, ale jinak ho to nijak nepoškodilo. Začaly se objevovat další trhliny a další a další… Dívka výjev jen vyděšeně pozorovala. Z vejce zanedlouho vykoukla modrá hlavička, až se před Cal vykutálelo malé namodralé dráčátko s pomuchlanými netopýřími křídly a tenkým ocáskem s malými zoubky po celé jeho délce. Všechno co se dělo potom, bylo pro Cal jako začarovaný sen. Omráčeně uchopila dráčátko do dlaní a v tu chvíli jí pravou dlaní projela nesnesitelná řezavá bolest, avšak dráče neupustila, a jen se zatnutými zuby snášela ta několikavteřinová muka. Když se probrala z mrákot, na její dlani byl hluboký stříbřitý ovál. V tu chvíli jí došlo, co jí Oromis předpovídal. Stala se Dračím Jezdcem.  Dráče, poznala, že je dračicí, pojmenovala Grasiella. A v tu chvíli byla neskutečně šťastná…

 Nový život mezi elfy

Jakožto Jezdkyně se vnímání její osoby na elfský lid změnil. Už k ní skýtaly větší respekt a úctu a přijali ji mezi sebe. Našla si mezi nimi několik přátel, kteří jí naučili základy šermu a její oblíbenější střílení z luku. Naučila se částečně číst elfské písmo, i když je pyšná, že dokáže přečíst byť jen jednu větu. Učení bylo těžké, ale ve všech směrech se jí to vyplatilo.

Když si jakožto nová Jezdkyně zvykla na nové a křehké pouto se svou dračicí, odhodlala se jít poprvé na procházku. Během ní se setkala s mladičkou elfkou, která si jí všimla zrovna když Cali spadla z lavičky. Tahle komická situace je ale svedla dohromady a s elfkou, která se představila jako Diana Natural, se brzo skamarádila.

Půlelf a záhadné svitky

Ty časy, které jí v tu chvíli provázely, byly jejím nejšťastnějším obdobím v životě. Našla si i dalšího přítele, který jí chápal z hlediska jakožto nové Jezdkyně, půlelf Eric Lifaen Seenih.  Na rozdíl od Diany, s Ericem si mohla promluvit i o vážných věcech a brzo díky tomuto porozumění mu začala důvěřovat. Náhle se u jejího domečku Eric skácel k zemi a Cali ho vyděšená musela odvléct dovnitř a rychle vymýšlet plán jak ho zachránit, i když vlastně vůbec nevěděla před čím. Obyčejné omdlení to nebylo. V tu chvíli jí zachránila malinká Grass. V podlaze našla skrýš, v které ležely staré neznámé svitky. Aby svého přítele zachránila, ze zoufalosti, riskujíc následky, přečetla jedno z kouzel ve svitcích. Erica pouze probrala, nedokázala mu pomoct. Místo toho snesla dar na sebe- dar vidění do budoucnosti. Eric se s ní rozloučil a bylo to také naposled, co ho viděla na několik měsíců.

Zázrak a zatracení

Od onoho incidentu s Ericem už nic nebylo jako dřív. Klid pominul i v lesích samotných. Propukla vřava, v dálce bylo slyšet cinkání zbraní a divoký řev. Válka proti Galbatorixovi začala. Cal neznala příliš historii, ale věděla, že je to poprvé, co se to děje. Elfové si střežili lesy pečlivě… až doteď. Dívka se ukryla pro bezpečí sebe i dráčete ve svém domečku. Zanedlouho se před jejími dveřmi zjevila Diana a ona alespoň nebyla sama. Tehdy dostala první záchvat věštění a předpověděla Dianě, že se stane Jezdkyní. Byl to pro ní zážitek, o kterém by ani nevěděla, kdyby jí zděšená Diana nevysvětlila, co se stalo. Brzy zmizela. V těch chvílích už válka zuřila naplno a Cal měla o svou novou kamarádku obrovský strach. Usmálo se na ní ale štěstí a brzy se k ní vrátila, avšak ne sama. V její náruči se choulilo malinké stříbrné dračí mládě, pojmenované Diou Anthaas. Ukrývaly se tam společně, avšak už se to nepodobalo šťastným chvílím z minulosti. Cal v tu chvíli byla znechucená ze sebe samé díky tomu ,,daru“. Zatarasila Die cestu, aby se za ní nemohla vidět a v okamžení byla pryč.

Útěk před sebou samou a převapivé setkání

Bylo to špatné rozhodnutí. To Cal v hloubi své duše věděla. Vyčerpanou a zoufalou Cali s Grass, která ani v tu chvíli neztrácela svou nemotornou radost z nového prostředí, jí Dia objevila u jezera Leona. Cal, pohoršená nad sebou samou, se spolu s ní chtěla vydat nazpátek. Náhle je překvapilo zjevení, kterého se jim dostalo. Před nimi stála identická kopie Cali a zlověstně se na ně usmívala. Nebyla to ona, to obě dvě poznaly, jelikož dívka svírala v ruce druidskou hůl. Cal objevila zděšené poznání. Druidka byla její nevlastní sestra. Její sestra v sobě měla temnou část jejich matky Kateriny, která byla černokněžnicí. Nebylo to zrovna příjemné setkání sester. Cal byla díky magii živlů snadno odzbrojená a skončila ve vodě, bezmocně sledujíc boj Diany a druidky. Nakonec Dia vyvolala obrovskou kouli vody, která ji uvěznila a se zuřivým rykem zmizela. Zůstal po ní jen červený náhrdelník s temnou energií, což ani jedna z dívek netušila. Obě dívky byly natolik vyděšené, že se co nejrychleji vydaly na cestu nazpátek.Byla to těžká a dlouhá cesta přes poušť Hadarak, i když tam nezuřila válka. Magie v Amandině náhrdleníku Cal uhranula a ona zůstala pár dní bez sebe, netečná a bez lítosti. Náhrdelník jí poté sám zmizel z hrudi, avšak spolu i se svým elfským. Když dorazily nazpět do lesů, Diana s Anthaasem se s ní rozloučila, a tak lesy pokračovala sama. Vyrazila okamžitě za Oromisem.

Temné síly v lesích a jedna krutá oběť

Jezdec k ní byl nesmírně laskavý a tak jí a ještě neznámé mladinké elfce dovolil dočasně pobývat v jeho domě. Oromis s Glaedrem odletěli do války a tak zůstala Cal sama. Po dnu stráveném v domečku poznala, že její ,,spolubydlící“ nebyla tak nevinná jak se zdála. Proti Cal najednou nestála elfka, ale zuřivá démonka s rudými vlasy. Pochopitelně Cal souboj nevyhrála. O meč přišla hned v první ráně, a když se démonka chystala zabít i její malou Grass, zachránila je prvním kouzlem, které jí v tu chvíli vytanulo na mysl od prozkoumávání Oromisova domečku. Díky prvnímu kouzlu Adurna uhasila oheň, který jí od dráčátka odděloval a  druhým, jenž bylo živelné kouzlo země, démonku na chvíli odzbrojila, ale když mohla znovu útočit, už to neudělala. Nechala Cal s dráčetem utéct.

Několik měsíců se vzpamatovávala. Uplynul čas a z milé veselé dívky se stala na ten čas uzavřená tichá Jezdkyně. Grassi mezitím pomalu rostla, a když znovu potkala Dianu, už měla téměř jeden sáh v kohoutku. Chvíli se radovali z toho, že se vidí, dokud k nim nepřiletěla Oromisova holubička nesoucí Ericův meč. Caliino srdce jakoby sevřela ledová ruka. Nechtěla tomu uvěřit. Vojska Galbatorixe se už stahovala zpět a proto obě s očima plnými slz vyhledaly Oromise v jeho domečku. Potvrdil jim děsivou pravdu. Eric zemřel. Jediné co jí po něm zůstalo, byl jeho druhý meč, který dostala při jejich prvním setkání a několik dobrých i těch špatných vzpomínek.

 Princezna, učitel a přítel se smrtí

Čas plynul jako voda v rozbouřené řece a tak jak se elfské lesy uzdravovaly, Cali se stávala silnější, i když se jiskra radosti do jejích očí už nevrátila. Setkala se na krátkou chvíli s princeznou Aryou na svém oblíbeném místě Ília Feon. Ta jí zachránila z jednoho z jejích blížících se záchvatů věštění a Cali jí do teď je nesmírně vděčná. Jejich kratičké setkání přerušilo Oromisovo naléhavé pozvání na jeho skálu a když zvědavá poprvé přiletěla na své dračici, čekalo jí překvapení. Jakoby to byl sen. Oromis splnil nemožné. Za pomocí energie z prstenů, které Eric Jezdcovi a Dianě přenechal, a téměř všechny Oromisovy energie byl Eric opět oživen. Do jejího života se na krátký as opět vrátila radost. Svitky, díky kterým získala dar, předala Oromisovi k překladu ze staré elfštiny. Když už jí netížily starosti ohledně záhadného kouzla a svitků obecně, trávila čas s Ericem a Dianou. Jenže Eric se stal Jezdcem a chtěl svému drakovi dopřát volné vyrůstání v přírodě. Jelikož si Cal nechtěla připustit, že by opět zmizel z jejího života, Eric svolil, že s ním může jet. Koneckonců co jí v Ellesméře drželo? Nyní byli tři Jezdci, spolu silní a téměř nepřemožitelní. Několik mílí za hranicemi lesů ale Eric odešel s rozloučením, že i přesto musí být s Darmem sám. Opustila jí i Diana. Bez rozloučení. Bylo to také naposled co jí spatřila, i když o tom tehdy samozřejmě nevěděla. Když se nyní nesoustředila na trable ostatních, zatvrzelost být silnější jí donutila něco dělat. Uvědomila si, jak moc své poslání Jezdkyně zanedbávala. Grass už dávno vyrostla v sice mladou, ale silnou a vzrůstem téměř dospělou dračici. Jakoby to osud předpokládal a ona se onehdy v kruté zimě lesů Du Weldenvarden setkala s Firianem. Učitelem, kterého jí místo sebe doporučil Oromis na výcvik. Zdálo se, jakoby o tom její vnitřní vědomí vědělo pokaždé, že je někdo nablízku a Cali pokoušel další záchvat. Bodla se mečem. Bylo to šílené rozhodnutí, ale záchvat přešel tak rychle, jak vznikl. Firian jí uzdravil, nebylo to příliš vážné, avšak viděla, jak o jejím zdraví nadál pochybuje. Jinak jejich seznámení proběhlo v klidné zdvořilosti a brzy se domluvili na začátku výcviku. Cali byla ráda, že má opět nějaký cíl, avšak jí dar stále znepříjemňoval život.

Smutek na srdci a poslání

Hned dalšího rána u jejího domečku zaklepal Firian a ona se s ním odebrala na louku, kde začal jejich výcvik. Dozvěděla se mnohé z historie a taky základy magie, i když už nějaká kouzla díky Dianině krátkému ,,učení“ ovládala. Výcvik byl náhle přerušen, Oromisova holubice přiletěla a s naléhavou zprávou, aby přišly, se obě zdvořile rozloučily a co nejrychleji přiletěli na Skálu. Oromis Jezdkyni předal přeložené svitky, jenž měly tvůrce podle něj v samotném Vraelovi, a pověděl jí o poselství, které se v nich ukrývá. O výpravě. Poté jim oznámil ještě jednu věc. Oromis s Glaedrem se odebírají do jeskyně v Beorských horách, aby odešli na věčnost. Grass svou Jezdkyni musela odnést doslova ve svých drápech, jak si skutečnost nechtěla připustit a nechat je odletět. Trvalo dlouho než se z toho  vzpamatovala. Neoplakávala jen jejich smrt, plakala taky za Dianu a za Erica, u kterého doufala, že je v pořádku. Zvykla si na to, že přicházel a odcházel, ale i tak jí samota působila nesmírnou bolest. Nebýt Grass, už by dávno zatratila sebe samou.

Zklamání v příteli

V létě, téhož roku, se její myšlenka potvrdila a Eric jí opět navštívil. Darm už vyrostl a tak s Grass trávil hodně času. Jezdci spolu dlouho do noci plánovali výpravu do Urubaenu za cílem najít poselství, které Vraelův meč ukrýval. Eric opět náhle zmizel, Cal vůči tomu nebyla netečná. Jen se v ní cosi změnilo. Už ho neměla tak ráda a neuctívala ho jako kdysi. Do lesů se opět vracela sama.

Nečekaná prosba

Od myšlenek na Erica jí odvedla naléhavá prosba od někoho, od koho by to čekala nejméně. Její sestra Amanda, která ji přivolala pomocí jejího elfského náhrdelníku, který jí vzala. Cal byla podezřívavá a ani nevěděla proč se nakonec rozhodla jí letět na pomoc. Nakonec to nebyla lest. Amandu spatřila slepou a tápající uprostřed kruhu černého ohně a prosila Cal, aby zachránila kočkodlaka, který vyčerpaně ležel poblíž. Pomocí Grassiny energie byl probuzen, koneckonců dračí energie je silná, ač jí je byť jen trochu.  U něj byla také Eruvië, kterou Cal poznávala jako onu elfku, která s ní bydlela v Oromisově domečku, ale taky elfka, která v sobě měla démona a téměř jí zabila. Omlouvala se Cal a vyprávěla jí všechno, jen aby jí nakonec uvěřila. Cal už ale nebyla ta důvěřivá a laskavá dívenka jako kdysi. Omluvu přijala, ale už nikdy nechtěla s elfkou nic mít.

Vánoční slavnost

Na konci stále téhož roku, se v elfském zámku konal tradiční Vánoční ples. Na něm zahlédla svého bývalého kamaráda, Erica spolu s téměř dospělým Darmem. Věnoval jí jeden tanec a i když to byly krásné chvílky, nedokázal nahradit tu prázdnotu, kterou za sebou zanechal, pokaždé když zmizel. Vytrhla se mu a brzy Jezdkyně a dračice zmizely v ruchu oslav tak rychle, jakoby tam ani nebyly. Grass bolelo to, že se nesešla s Darmem, on nebyl takový. Jenže neměla na výběr. Za svou Jezdkyní stála vždy.

Vůdkyně Vardenů

Její Jezdcovské povinnosti jí připomněla tajná návštěva Nasuady. Nabídku přidání se k Vardenů přijala s podmínkou, že musí nejprve dokončit svůj výcvik. Nasuady si jakožto vládkyně vážila, byla to rozumná žena a tak jejich setkání proběhlo v přátelském duchu. Už nikdy víc jí nespatřila a tak neví, co se s ní stalo. A ani proč ze všech Jezdců, které v Alagaesii jsou, promluvila zrovna s ní.

Poslání Jezdce

Několik měsíců Cal s Grass strávily v samotě. Asi hlavně proto, protože si musela Cal opět uspořádat svoje myšlenky a utřídit své cíle. Erica s Darmem a Dianu s Anthaasem už nikdy nespatřily. Cal si uvědomila, jak pečlivě si musí své přátele vybírat. Jak musí být ostražitá. Být silná pomocí své dračice. Během několika měsíců pouto mezi nimi zesílilo a ony si byly blíž jako nikdy dřív. A i když Cal získala sílu pokračovat dál, právě tehdy se projevila změna v jejím charakteru. Nesmála se, její tvář nabrala vážnost a podezřívavost. Věřila, že se všechno dá do pořádku, až pozná a přijme kým je. Dračím Jezdcem. A to muselo začít výcvikem.

Setkání s Eragonem

To se nezdálo býti ale tak jednoduché. Učitelů bylo málo. U vodopádů Igualda narazila na mladíka, který se zdál být obyčejným pocestným, ale nebyl. Byl to Eragon. Cal mu i tak nevěřila, i když tušila o pár věcech, co pro zem udělal. Nabídku na to, aby je učil, jen přijala, avšak nic víc. Jejich cest se zanedlouho rozešly a Cal věděla, že dát se do pořádku bude ještě těžší než čekala. Musela se postavit nejen sobě samotné, ale i hrozivým časům v Alagaesii.

Poznání cesty a výcvik s novým vůdcem Vardenů

Brzy se na Louce v elfských lesích setkala s Utmarem, vůdcem Vardenů. Nevěřila mu, stejně jako on jí. Ale byl to velmi rozumný člověk, moudrý a rozuměl jí. A tehdy Cal konečně pochopila své poslání a odcestovala po nějakém čase s Utmarem do Poříčí, osadě v Beorských horách. Konečně pochopila, co je třeba dělat. Stejně i tak se svým darem vidění do budoucnosti.

A tak strach byl odhozen a meč pozvednut..

Utíkal dlouhý předlouhý čas. Déšť smýval prach dlouhých slunečných dnů, až se na konec slunce schovalo do šedého pláště a už nevylezlo. A děj v Poříčí byl poklidný. Stejně jako Caliin život. Ustálil se do klidné linie a ona pod rozkazy Utmara chránila vesničku, kdykoliv to bylo třeba a zároveň se podrobovala výcviku. Co ona a Grasiella? Vztahy mez nimi se ustálily, byli si blízko, jelikož stále Cali potřebovala ji a dračice potřebovala svou Jezdkyni. Byly to jen zbytečné nešvary a jezdkyně konečně odstranila další zbytečný balvan ze své duše.

A tak když utíkal čas, utíkaly měsíce, zmizel i strach z jejího srdce. Ona celá se změnila.  Zatvrdila se ve svém poslání, dospěla psychicky a své emoce dostala pod kontrolu tak, aby nebyly jejím protivníkem. V bojích se zlepšila, celkově si vybojovala jak silnější postavu, tak i silnější charakter. Ona sama to neviděla.  Ale viděli to ostatní. A tak…. tak se míhal čas a ona brzy jako vycvičený bojovník, válečník z prvních řad, Jezdec vládnoucí nebesům… ona se nevrhala do nebezpečí. Kráčela, s jistotou a s Vardeny za svými

zády.

Blizcí

Rodina

Její druhá duše Grasiella- O Grasielle toho nemusíme příliš říkat. Je to její dračí partnerka a součást její duše. Vždycky pro ní tady byla, pomáhala jí, když se Cal propadala psychickému dnu a stála po jejím boku. Vždy jí Cal dává přednost především, je pro ní víc než rodina. Je její život. A Cali bude už napořád pyšná, že si jí vybrala za svého Jezdce.

Matka Katerina Sireona ( rozena Sidraen)- Vysoká žena s ostře řezanými seveřanskými rysy. Její tvář je krásná, hlavní půvab tvoří její kaštanově hnědé oči, jelikož se její ústa úsmívala zřídkakdy. Byla to velmi energická a silná žena. Narodila se v přepychu, byla dcerou bohatého statkáře, Caliina dědečka, Wiriana Sidraena. Na rozdíl od něj Katerina nezdědila tvrdost a jízlivost, jako spíš sílu a cílevědomost, brát si co jí patří a vládnout nad svými činy. Ale nikdy neměla chladné srdce. Milovala svou dceru a milovala i Fellena a Salavendra. Jenže když jí někdo ublížil, uměla se tvrdě pomstít. To bylo její slabostí. Její smrt byla učiněna rukou dezertéra, který jí zchodil ze schodů, a ona si zlomila vaz.

Otec Fellen Sireon- Štíhlý, vzrůstem nepříliš vysoký, ale přitom rychlý a hbitý muž s krátce střiženými černými vlasy a bezednými tmavě zelenými oči. Narodil se do rodiny, která možná dodnes stále vlastní farmu v Carvahallu. Prodával úrodu a tak započala jeho kariéra obchodníka. Co poznal Katerinu, věřil, že pro ní bude správný manžel. Snažil se a věřil v to, že dělá, co je pro ně nejlepší. Když se jí rodina zřekla, bylo to pro něj o to důležitější. A proto důmyslnost a vědomí se o ní postarat bylo jeho sílou a zároveň slabostí. Byl charakterově také velmi tvrdohlavý člověk, který rád dokazoval svou dominanci jakožto manžel a živitel rodiny. A to bylo silnější než láska k jeho manželce a prvorozené dceři. Také zemřel, mečem jednoho z vojáků městské hlídky, když opilý zapálil trosky jejich domu.

 Nevlastní otec Salavendr von Mayon- Pro Cali by měl být prakticky cizí člověk, ale jelikož se o svém otci dozvěděla jen velmi málo, považovala ho i za nevlastního otce. Neviděla mezi tím rozdíl, jestli vlastní nebo nevlastní. I když na první pohled Salavendr nahání docela strach, uvnitř se takový nezdá. Vzhledem vlastní dlouhé tmavě hnědé vlasy, které vás na něm jako první věc zaujmou. Často nebezpečně vlajou ve větru. Jeho zvláštností jsou i temně hnědé oči, v kterých když se zadíváte a máte fantazii, vidíte i malé blesky. Je to typický introvert, je nedůvěřivý a spoléhá jen sám na sebe. To, že pomohl sám od sebe Katerině, byla jeho stránka nevyzpytatelnosti. Jenže, ač si to nepřizná, touží po blízkosti člověka a proto se do ní zamiloval a krátce s ní žil. Vrátíme se k fyzickému popisu. Jeho postava je svalnatá a vysoká, často oděná v černém oblečení v černém plášti s kápí, svírajíc magickou hůl. Salavendr byl totiž druid. Lid ho za to proto nenáviděl a chtěl ho zabít. Proto neustále utíkal a nikde nesetrvával příliš dlouho. O své historii nikdy nemluvil a uchovával si dost dobře svou tajemnost.  Ačkoli nechtěl, aby ochránil Katerinu, Cal a svou novorozenou dceru Amandu, prchl jedné noci z Ceunonu. Cal o něm zatím nikde neslyšela.

Nevlastní sestra Amanda von Mayon-  Vysoká druidka dříve zakletá v jiné podobě, nyní to je štíhlounká dívka s pronikavýma hnědýma očima a kaštanově hnědými vlasy po otci. Povahou je to hodná a přitom tvrdohlavá dívka. S ní měla naše Jezdkyně velmi komplikované vztahy. Spatřila jí před rokem, když byla ještě zakletá se stejným vzhledem a posedlá černou magií. Viděla ji podruhé až tehdy, když jí zachránila jejího kočkodlačího bratra Shuna, od té doby s ní nemluvila. Nevěří jí a nevíme jestli někdy bude. Cal toho o Amandě ví jen málo, stejně jako Amanda o ní. Ale vždycky jí chtěla poznat víc. Svou ztracenou sestřičku. I když mají každá jiného otce, Cal ač si to nerada přiznává, Amanda má zastoupení v její rodině. A vždycky bude mít.

Přátelé z minulosti

Diana Natural- Usměvavá mladičká elfka, s kterou se seznámila při své první procházce s malou Grass. Je to typický příklad člověka, který kolem sebe vlastní optimistickou auru a štědře jí šíří kolem. Prožily toho spolu hodně ( viz. Herní historie) Od toho co jí naposledy už podrué opustila při výpravě s Ericem, je na ní naštvaná a tak se s ní více nesetkala.

Majetek

Oblečení

Cali se nikdy příliš neoblékala do šatů, jelikož neustále někde běhá a v lesích se naučila být neustále ostražitá, nikdy neví co se stane. Zamilovala si tuniky, jelikož jsou vzdušné a lehké. Kromě nich dostala od elfů z látky lámarae, kterých si nesmírně váží a tak je moc nenosí, jelikož několik košil už zničila jen z ,,obyčejných" procházek. Krom toho vlastní samozřejmě i dva páry kalhot, jedny černé a jedny hnědé. K nim nosí své kožené hnědé kozačky, v kterých může běžet, v kterých může všechno. Poslední věc, kterou má ve svém šatníku je bezpochyby plášť na dlouhé a štiplavé zimy, které v zemi často panují.

Zbraně a výzbroj

Cal se svou vášní pro boj vlastní i nějaké ty zbraně. Místo svého meče, který jí zničila démonka v Eruvii při jejich setkání, dostala od svého přítele Erica jiný, elfskou rukou vyrobený a perfektně vyvážený jedenapůlruční. Pro ní nejoblíbenější a nejvíce natrénovanou zbraní je ale elfský luk, který jí při jejich tréninku vyzpívala Diana ze stromu. K němu má samozřejmě toulec s přibližně třemi tucty šípů. Jako správný válečník vlastní výzbroj- prošívanici, nátepníky, plátovanou koženou zbroj a helmu, s batvatem pod ní samozřejmě.

Domek a majetek v něm

Nesmím opomenout i to nejzákladnější, její domov. Vlastní domeček blízko Ellesméry, díky nedávné události zjistila, že patřil Vraelovi a proto byl pro ní vřelým domovem a i posvátným místem. K domečku patří i Jeskyně, která je zapečetěna zvláštním kouzlem, kdy tam mohou vkročit jen Jezdci s dobrými úmysly. I když už tam netráví čas, stále to pro ní bude místo, kam se skrýt nebo ubytovat když někdy zavítá do Lesů. V domečku se nachází postel, šatník, malířský stojan a skryté svitky Vraelovy. Pečlivě je schovává, jelikož dostat se do nesprávných rukou, byl by to obrovský problém.

Peníze

Jako každý člověk má své peníze, které má ale bezpečně uschované ve Skladu na tržišti a málokdy si je vybírá, jelikož je velmi šetřivý člověk. Většinu svých peněz má ve váčcích na opasku., ale pouze pokud to je nutno.

Malování

Na své oblíbené chvilky, kdy může na všechno zapomenout, má své malířské náčiní. Skládá se z něj jednoduchý několik svitků pergamenu, a asi čtyři barvy, které ale neustále vysychají a tak maluje i tvrdými kusy barvy, podobné křídami.

Pro Grasiellu

Zařazuji to do jejího majetku, avšak je to vlastně její dračice. Obvykle ho sundavá a pokládá na truhlici či je na hřbetě její milované. Dračí sedlo to je obyčejné, vycpané vevnitř, z kožešiny, po stranách řemínky.

Zásoba energie

Když přílši kouzlí či jnak čerpá energii v bitvách, určitě jí pomáhá její amulet na ukládání energie,který nikdy ze svého krku nesundává..Byl to dar od elfů, když se stala Dračím Jezdcem.

Zbytné i nezbytné

Nyní trošku praktičnosti. Když musí vyrazit a tábořit někde v divočině, vlastní všechno nezbytné, co musí mít:

- táboření: křesadlo, miska  a lžíce ze dřeva

- spaní: vlněná deka

ostatní náčiní: lano, měch na vodu, pochva na meč, opasek, velký vak, váčky z kůže i z látky, dva menší vaky připínající se k řemínkům na sedle

Kontakt

skype: yrisil

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.